Dětská práce

Mezinárodní organizace práce (ILO) definuje dětskou práci jako takovou aktivitu dětí, která negativně ovlivňuje jejich zdraví a duševní rozvoj nebo znemožňuje systematické vzdělávání. Jedná se o jakoukoliv práci dětí mladších dvanácti let, nebezpečnou práci 12-14 letých a o tzv. nejhorší formy dětské práce. 

Podle nedávné studie UNICEFu, v subsaharské Africe dnes pracuje více než 48 milionů dětí. Téměř každé třetí dítě mladší 15 let je ekonomicky aktivní. 246 milionů dětí pracuje celosvětově, z nichž asi 73 milionů nedosáhlo ani věku 10 let a 70% z nich pracuje ve velmi riskantních podmínkách, které ohrožují jejich zdraví, či životy. Mezi tyto děti paří například ti, kteří pracují v dolech, s chemikáliemi, s pesticidy, či s nebezpečnými stroji. Jsou všude, ale jsou neviditelní. Pracují v domácnostech, jako služky, za zdmi továren, schovaní na plantážích. Velká většina z nich pracuje v zemědělství – téměř 70%. Miliony dívek, které pracují v domácnosti, jako služebné, jsou ohrožené různými formami zneužívání, či týrání. Děti ulice si často vydělávají jako poslíčci, prostituti, tovární dělníci, či v zaminovaném prostředí.

Miliony dětí pracují v extrémních podmínkách, které je přímo ohrožují na životě. Jsou to ti, kteří jsou převáděni přes hranice (1,2 milionu dětí), se kterými se obchoduje jako s novodobými otroky (5,7 milionu dětí), 1,8 milionu dětí pracuje v sexuálním průmyslu (prostituce, pornografie) a na světě stále bojuje více než 300.000 dětských vojáků. 

Dětská práce je součástí buď formální ekonomie, či ekonomie neformální, někdy také nazývané šedá ekonomie. Velmi mnoho studií se zabývalo prací dětí v oficiální sféře, například v továrnách, kde děti dostávají „opravdovou práci“ a pracují pod „opravdovými zaměstnavateli“. Protože ale formální sektor v rozvojovém světě neposkytuje dostatek pracovních příležitostí, lidé jsou nuceni hledat práci jinde. Většina dětí v rozvojovém světě je tak při své práci schovaná, pracuje nelegálně, neoficiálně a tím pádem jsou jejich zaměstnavatelé nepostižitelní. Za neformální sektor můžeme považovat aktivity od čištění bot na ulici, až po některé práce v zemědělství.

Když se díváme na dětskou práci, musíme se zamyslet nad jejími příčinami. Ty mají dvě strany: stranu dětí, které z nějakého důvodu práci vyhledávají, nebo k ní jsou nuceni a stranu zaměstnavatelů, kteří naopak vyhledávají dětské pracovníky. Co k tomu obě strany vede?

Proč děti pracují? Téměř všechny studie poukazují stejným směrem: chudoba. Rodiče dětí nemají na placení školného, na jídlo, či na zdravotní ošetření. Proto to musí být děti samotné, kteří se o sebe postarají. Mnoho dětí jsou sirotci, ať už kvůli úmrtí jednoho rodiče, či obou. To je téměř vždy donutí si hledat práci. V subsaharské Africe je téměř 12% dětí úplnými sirotky.

Proč zaměstnavatelé chtějí zaměstnávat děti? Nejčastějším argumentem jsou nízké, či nulové platy, které děti dostávají. Někteří pracují jen za možnost noclehu, či jídla. Ti, kteří dostávají zaplaceno, dostávají daleko méně, než by na stejné pozici dostávali dospělí. Někteří zaměstnavatelé tvrdí, že se jim s dětmi pracuje lépe, protože jsou poslušní a lehčeji kontrolovatelní. V některých oborech jsou děti vyhledávány, protože se na práci hodí lépe (mají menší ruce, dostanou se na místa, kam dospělí ne, atd.).

Ročně zahyne 22.000 dětí při pracovních úrazech. Přitom studie Mezinárodní organizace práce dokazují, že ekonomický přínos zrušení zaměstnávání dětí by byl nejméně sedminásobkem jeho nákladů.