HIV/AIDS

Pandemie HIV/AIDS je jednou z největších hrozeb kontinentu. V roce 2001 zemřely na světě tři miliony lidí na AIDS. Subsaharská Afrika je v tomto ohledu daleko nejvíce postiženou oblastí. Žije zde přes 40 milionů nakažených lidí, což je více než dvě třetiny celosvětového počtu nemocných AIDS. HIV/AIDS je v subsaharské Africe nejčastější příčinou úmrtí. 

 

Důvodů rychlého šíření nemoci je v Africe hned několik, především však obrovská chudoba obyvatel a zemí, kde tito lidé žijí. Dále je to chybějící dostupnost vzdělání, zdravotních zařízení, léků, osvěty, zadluženost vlád a strukturální programy, které tyto vlády musely přijmout. Nedostupnost vody a hygienické infrastruktury snižuje obranyschopnost imunitního systému, který následně snáze viru podlehne. Všeobecná neinformovanost obyvatel, ale také cena léků pro HIV pozitivní, které by výrazně zmírnili úmrtnost na tuto chorobu, také ovlivňují jeho šíření. 

Koncesi na prodej léků v afrických zemích mají firmy s firmy téměř monopolním postavením na trhu, takže jsou ceny léků nepřiměřeně vysoké a při současné africké chudobě si léky nemůže téměř nikdo dovolit. Neinformovanost je způsobena nedostatečnými kampaněmi vlád, k čemuž nepřispívá ani církev, která sice nabádá věřící, aby měli pohlavní styk až po uzavření manželství a varuje před cizoložstvím, ale osvětu ohledně kondomů neposkytuje, či od jejich používání dokonce přímo odrazuje. Informovanost se často nemůže šířit ani ve školách, protože rodiče bývají proti sexuální výchově ve školách.

K šíření pandemie nesporně připívají i africké kulturní zvyklosti, kdy je běžně tolerována nevěra a práva žen zde často nejsou dodržována. Stejně tak je důvodem řada pověr o nemoci samotné, ať už jde o pohlavní styk s pannou, který údajně léčí tuto nemoc, nebo pověra, že nemocí se člověk nakazí, až když mu jí lékař diagnostikuje. To způsobuje, že lidé o své nemoci neví prakticky až do své smrti, takže zdánlivě umírají na „běžné nemoci“.

Onemocnění virem HIV/AIDS se stalo onemocněním, které zasáhlo globálně celý svět, Afrika však zůstává nepostiženější oblastí. Vir nepostihuje pouze rodiny, kde zemře otec, živitel celé domácnosti, ale postihuje celé vesnice a země, protože způsobuje úmrtí střední generace a nechává za sebou pouze starší generaci prarodičů a ty nejmladší, děti. V zemích, kde neexistuje žádná sociální podpora pro tyto skupiny obyvatelstva má tento problém zásadní následky v podobě dětí na ulici, dětí bez vzdělání, zvyšující se kriminality, starších lidí bez jakékoliv péče, atd. Společnost ztrácí lidi v jejich nejproduktivnějším věku a tím trpí nejen sociálně, ale také ekonomicky.