Nedostatek jídla, vody a základních přírodních zdrojů

Přístup k pitné vodě a základním hygienickým potřebám představuje pro milióny Afričanů stále velký problém. Dostat se k vodě, to je často otázka hodiny dlouhých výprav. Vodu obstarávají většinou ženy a děti. Odhaduje se, že doprava vody zabere na celém kontinentě ročně 40 miliard hodin. Je to čas, který by jinak bylo možné strávit produktivní prací nebo vzděláváním.

 

Údaje z nedávné doby svědčí o tom, že čtyři z deseti Afričanů mají k dispozici pouze zdravotně závadnou vodu. Vodovod není zcela běžný ani v městských oblastech. Jen kolem 26% venkovských domácností je napojeno na kanalizaci, ve městech je to o něco více než polovina. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že kolem 80% všech onemocnění je způsobeno závadnou vodou a absencí kanalizace. Střevní onemocnění zabila v roce 2002 v Africe přes 700 tisíc lidí – většinou dětí. 

V současné době hladoví v Africe desítky miliónů obyvatel a jejich počet se blíží až ke stu miliónů. Nejčastěji je bezprostřední příčinou této pochmurné statistiky sucho, které ničí úrody a decimuje chov hospodářských zvířat. Kromě toho se ovšem jako mnohem závažnější problém ukazuje nesoběstačnost jednotlivých zemí ve výrobě potravin a jejich neúměrná závislost na dovozu; za podmínek, kdy africké země nebo většina z nich nejsou schopny vygenerovat dostatek příjmů a významná část populace nemá dostatek prostředků k zakoupení potravin. Dalšími faktory jsou válečné konflikty, korupce, degradace životního prostředí, nerovná mezinárodní obchodní politika nebo infekční nemoci, jako malárie a AIDS.

Přibližně 80% obyvatelstva v afrických zemích je závislé na zemědělství. V posledním desetiletí trpí země třetího světa abnormálním suchem, daleko větším než byla sucha v minulých desetiletích a snad vůbec nejhorším za posledních sto let. Nejvíce jsou postiženy státy v tzv. Afrického rohu – Etiopie, Súdán, Čad a především Somálsko. Katastrofální sucho ohrožuje bezprostředně životy více než 30 milionů obyvatel Afriky a životy dalších 130 milionů jsou ve vážném nebezpečí. Sucho narušuje ekonomiku těchto zemí. Pro chudé zemědělce v suchých oblastech mají klimatické změny a nedostatek vodních srážek nebo dokonce jejich dlouhodobá absence – jak je tomu v poslední době - nedozírné následky. Zemědělci, neschopni uživit sebe a své rodiny a hnáni nutností zbavit se hladu a beznaděje, opouštějí své venkovské domy a migrují do měst v naději na lepší živobytí. Místo vidiny snadnějšího života a zaměstnání, se ocitají v nepředstavitelně ubohém prostředí slumů a bezdomovců, bez zaměstnání či jen s příležitostnou prací, často na pokraji lidské existence. Mnoho venkovanů hledá po vyčerpání svých posledních chudých zásob pomoc a přístřeší v táborech budovaných humanitárními organizacemi.

Plenění základních přírodních zdrojů 

Důležitým činitelem způsobujícím degradaci životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů je sama populace, její hlad a chudoba. Lidé pro získání kousku půdy pro obživu mýtí a vypalují lesy. Po dvou až třech letech půdu, kterou získali, vyčerpají. Pak pokračují hlouběji do území lesů a vypalují je dále. S lesním porostem se tak odstraňuje ochrana půdy, která je vystavena přímému působení deště, větru i slunci, což vede k půdní erozi. Na svazích je půda ohrožena sesouváním a v rovinách není chráněna větrolamy proti silným větrům. Postupující poušť již zachvátila 40% kontinentu.