Válečné konflikty, zbraně a násilí ve společnosti

V současné době je velmi složitá situace v mnoha afrických zemích: Súdán, Kongo, Uganda, Rwanda, Burundi, Angola, Zimbabwe, Libérie, Sierra-Leone, Somálsko Pobřeží slonoviny, Guinea. Dosavadní mezistátní války byly téměř úplně nahrazeny válkami vnitrostátními. Hlavním důsledkem těchto konfliktů je destabilizace celých regionů, bída a strádání desítek milionů obyvatel a také obrovské počty obětí na životech. Dochází ke zhroucení zdravotnické, vzdělávací a ekonomické infrastruktury na území země a také obrovské množství uprchlíků ochromuje nejen konkrétní zemi, ale také okolní státy, kam lidé často utíkají. 

Dodávky zbraní jsou zkázou Afriky. V mnoha válečných konfliktech v Africe bojují i děti. V subsaharské Africe je pak podle slov představitele Regionálního centra pro ruční zbraně více než tři miliony ilegálně držených zbraní. Podle Denise McNamary, představitele Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), ovšem Africe nepomůže charita, ale klíčové je zastavit přísun zbraní do regionu. 

McNamara obvinil vyspělé státy, že kvůli neustávajícím dodávkám zbraní nepřímo nesou odpovědnost za 12,5 milionu afrických uprchlíků, kteří přišli o domov v důsledku válek. ,,Zbraně stojí v srdci tohoto problému. Rád bych navrhl pro rok 2006 tento slogan: Konec prodeje zbraní do Afriky! Nežádám embargo nebo sankce, chci, aby se vyspělé státy samy dobrovolně vzdaly prodeje zbraní do Afriky,“ řekl McNamara. Podle něho dodávky zbraní přispívají ke vzniku a prodlužování ozbrojených konfliktů, které zanechávají miliony prostých lidí bez domova a činí z nich oběti válečných zločinů, hladu a nemocí. Na pozadí těchto událostí přitom západní společnosti těží v Africe ropu a další nerostné suroviny. „Děti na ulicích Nairobi, Chartúmu, Abidjanu a Monrovie nosí běžně v kapse pistoli. Musíme si uvědomit, že právě my jim zbraně dodáváme. My - Západ, my - státy G8,“ dodal. 

Jak napsal Stephen, patnáctiletý žák základní školy v distriktu Kiambu v Keni: „Afrika nemusí být pokusný králík, na kterém cizinci vydělávají peníze prodejem zbraní a kde provádí své ďábelské experimenty. Afrika by mohla žít v míru, ale nějaké jiné země vždy způsobí v Africe boje, aby zde mohly prodávat své bomby. My, Afričané, nepotřebujeme zbraně. Nejíme zbraně. V Somálsku můžete vidět skoro každé dítě se zbraní v ruce. Kde je berou? V Africe nevyrábíme zbraně. Západní země, prosím vás, ušetřete nás tohoto utrpení. Miluji Afriku. A obracím se na celý svět s žádostí, aby ukázal Africe trochu respektu a důstojnosti, protože Afrika poskytuje přístřeší bohaté černé kultuře a velmi vlídným a pohostinným lidem.“

Jednou z častých příčin konfliktů jsou zdroje nerostného bohatství. Mimořádné přírodní bohatství tedy může být jak zdrojem rozvoje, tak motorem nekončících občanských válek. Zájmy nadnárodních společností a ostatních států o nerostné bohatství v zemi často vedou k podpoře některých politických skupin, které se konfliktu účastní. Bohužel i v těchto případech nejvíce trpí nevinní lidé. 

Etnické konflikty, podněcované starou kmenovou nenávistí, na jejímž základě se rodí nacionalismus využívaný místními politickými elitami v boji o centrální moc, jsou v Africe častým problémem. Významnou roli hraje nepřirozené uspořádání hranic tak, jak byly ustaveny Evropany ještě za dob kolonialismu. Značné rozdíly ekonomik jednotlivých regionů pak způsobují migraci za prací, což opětovně vede k etnickým konfliktům. Ugandský prezident Yoweri K. Museveni ve své knize „What Is Africa’s Problem?“ říká: „Jedním z největších oslabujících faktorů v Africe je tribalismus (kmenové cítění) a jiné formy sektářství.“ Pro nás nepředstavitelné věci jsou na prahu 21. století v Africe stále na denním pořádku a je důležité jim předcházet.