Vzdělání

„Chudoba začíná odepřením práva dítěte na vzdělání“, řekl bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan. Vzdělání umožňuje jednotlivcům aktivnější účast v osobním a společenském životě. Lidé mohou ovlivňovat své okolí a tím i svůj vlastní osud. Vzdělaný člověk je schopen chápat život v širších souvislostech, snáze si uvědomit své svobody i odpovědnost za ně.

Vzdělání patří mezi základní lidská práva jmenovaná Všeobecnou deklarací lidských práv. Přestože se situace ve světě v poslední době zlepšuje, stále ještě více než 100 milionů dětí nemá přístup ani k základnímu vzdělání. 97% z nich žije v rozvojových zemích a téměř 60% z nich jsou dívky.

Příčin pomalého zlepšování gramotnosti v rozvojových zemích je několik. Na prvním místě jsou jistě vysoké náklady na vzdělání (školné, nákup povinných uniforem, učebních pomůcek a placení různých příspěvků na platy učitelů a provoz školy). Tyto náklady musí být často hrazeny rodinou, která si je nemůže dovolit. Státní rozpočet často vydává na školství nedostatečné částky. Mnoho rozvojových zemí je z minulých období extrémně zadlužených mezinárodním finančním institucím a dnes platí velmi vysoké úroky a splátky dluhů. Na vzdělávání pak nezbývají téměř žádné peníze.

Mnohé vlády afrických zemí si uvědomují, že vzdělání je důležité. Možná se ale vědomě nebo nevědomě širokého vzdělávání obyvatelstva bojí. V momentě, kdy lidé umějí číst, psát a počítat, rozumějí novinám, umějí hledat informace na internetu, chápou širší souvislosti dění ve své zemi, stávají se z nich jiní voliči a jiní občané, než ti poslušní, kteří nedokážou posoudit situaci a volí podle líbivých kampaní.

Dalším problémem spojeným se vzděláním v rozvojových zemích je např. nedostupnost škol ve všech oblastech a jejich velká vzdálenost od míst,kde mnohé děti žijí. Některé rodiny také stále využívají svých dětí na práci okolo domu, na poli, či v jiném zaměstnání, např. ve službách. Uvolnění dětí z těchto povinností se ukazuje téměř jako nemožné. Školní docházce nepomáhají ani nejrůznější pověry týkající se vzdělání, jako např. že vzdělaná dívka má menší šanci se dobře provdat.

Nejen nedostupnost vzdělání je problémem na cestě ke gramotnosti a vzdělanosti obyvatelstva. Velkým problémem je také velké množství dětí, které sice do školy nastoupí, ale z nějakého důvodu ji nedokončí (ať už je to zezdravotních důvodů, nutnost dětí nastoupit do práce, finance, atd.). Vysoká absence dětí ve škole potom také vede k četnosti opakování ročníků (např.v subsaharské Africe je to celých 20%). Opakování ročníků je nejen finančně náročné pro rodiny, ale také pro stát.

Nedostatek peněz na vzdělání způsobuje, že platy učitelů bývají velmi nízké, vzdělání učitelů nekvalitní a podmínky pro jejich práci neadekvátní.Proto i přes relativní dostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí je v těchto zemích nedostatek učitelů. Vzdělaní lidé vyhledávají raději jiné profese, které by byly lépe ohodnoceny, či emigrují do jiných zemí, kde za svou práci získají lepší plat. Nedostatečný rozpočet na školství také způsobuje, že škol není dostatečné množství a školy pro děti nestačí. V některých místech se v jedné třídě mačká i sto dětí a učitel učí zároveň ve dvou třídách.

I přesto, že nedostatek a kvalita vzdělání v Africe je velmi palčivým problémem, je důležité říct, že pokrok tu jistě je, i když je mírný a regionálně odlišný. Cílem pro celosvětové společenství by mělo být zajištění bezplatného vzdělání a zároveň zajištění dostatečné kvality výuky ve státních, i soukromých školách.