Zdravotnictví

Přečtěte si pár řádků čísel a statistik. Vystihují celkem dobře, jak moc velký problém je nedostupná zdravotní péče v rozvojových zemích. 

• Jedna miliarda lidí nemá přístup k lékařské péči
• Okolo 11 milionu dětí ve věku do pěti let zemře každý rok na podvýživu, či na léčitelné choroby.
• V roce 2002, 11 milionu lidí zemřelo pouze na infekční choroby, které umíme léčit. Tento počet je daleko vyšší, než počet lidí, kteří zemřeli v přírodních katastrofách, či katastrofách, za které mohl člověk. Bohužel o těchto 11 milionech lidí se ve zprávách příliš nemluví. 
• AIDS/HIV se stále šíří velmi rychle. Organizace UNAIDS odhaduje, že v roce 2007 žilo asi 32,8 milionu lidí s tímto virem v těle, dalších 2,5 milionu se jich za tento rok nakazilo nově a 2 miliony lidí v tomto roce kvůli této chorobě zemřelo.
• 8,8 milionu lidí se ročně nakazí tuberkulózou a 1,75 milionu lidí na ni zemře. 
• Malárií se nakazí přibližně 300 milionů lidí ročně a milion lidí na ní zemře.
• Více než půl milionu lidí zemřelo v roce 2003 na spalničky. I přesto, že očkování proti nim stojí pouze 0,3 dolaru, což není ani 10 Kč na jednoho člověka. Toto očkování je dostupné již přes 40let.

Chudobou zmítající kontinent je úrodnou půdou pro všechny infekční choroby. Zhoršující se životní podmínky, špatná dostupnost lékařské péče a finanční nákladnost léků způsobují, že lidé žijící na tomto kontinentě umírají na choroby, které již umíme léčit. Špatné hygienické podmínky způsobené nedostatečnou infrastrukturou ve slumech a na venkově a omezený přístup k vodě mají za následek další oslabení imunitního systému lidí, kteří jsou již tak velmi zranitelní. 

Privatizace zdravotních služeb, kterou doporučila většině zemí Světová banka, ještě více prohloubila propast mezi lidmi a zdravotní péčí. Lidé si nemohou dovolit platit za návštěvu lékaře, proto na ni často čekají až do poslední chvíle, kdy už bývá bohužel pozdě. 

Afrika se potýká s dlouhodobým nedostatkem zdravotnického personálu. Na subsaharskou Afriku připadá jedenáct procent světové populace, ale čtyřiadvacet procent nemocných, tři procenta zdravotnického personálu a pouhé jedno procento světového zdravotnického rozpočtu. Řada zemí se navíc musí vyrovnávat s odchodem vlastního vyškoleného personálu do zahraničí, za lepšími podmínkami. Nedostupnost a neodbornost lékařské péče i nedostatečná prevence a osvěta jsou často příčinou problémů, jako je mateřská a dětská úmrtnost nebo šíření epidemie HIV/AIDS. 

Velmi diskutovaným problémem v tomto ohledu je role farmaceutických společností. Z tisíců nových produktů, které firmy vypouští na trh, méně než 1% jsou léky na boj proti tropickým chorobám. Proč je tomu tak? Nejčastější odpovědí je, že trh, kde většina lidí nemá na nákup léků, by firmám nezajistil velký zisk, který po nich chtějí jejich akcionáři. Např. firma Aventis, která dříve vyráběla léky proti spavé nemoci, v roce 1995 s touto výrobou přestala, protože na lécích nevydělávala tolik, kolik si původně představovala. Dalším problémem je také patentování výrobních postupů a léků, což brání firmám v chudých zemích ve výrobě léků za nižší ceny.

Chudoba zhoršuje zdravotní stav lidí a nemoci zároveň zhoršují chudobu, ve které lidé žijí. Podvýživa oslabuje imunitní systém, který je poté velmi náchylný na jakékoliv infekční choroby. Bez základního vzdělání lidé nevědí, jak se proti nemocem chránit, či jak je léčit. Pokud rodiny nemají dobré finanční zázemí, nemohou si dovolit ani návštěvu u lékaře, či nákup léků. Na druhou stranu, pokud jsou lidé nemocní, nemohou pracovat tak efektivně, jako lidé zdraví a pokud je nemocemi postižena velká část obyvatel země, má to silný dopad na celou ekonomiku.