Adopce pomáhá: příběh Ibrahima

Jmenuji se Ibrahim a je mi 22 let. Do projektu Adopce jsem se dostal před 12 lety, když jsem osiřel. Byl jsem v páté třídě na základní škole, když se to stalo. Moji rodiče byli skvělí lidé a proto kolem sebe vytvořili komunitu lidí ochotných pomáhat. I díky tomu se o mě a mé sourozence po jejich smrti začala starat moje teta, které se podařilo zařadit mě do projektu Adopce Centra Dialog. Moje starší sestra se v té době vdala a bratr začal pracovat. Jenom já jsem pokračoval až na univerzitu, za což vděčím svým adoptivním rodičům, kteří mě neopustili ani ve chvíli, kdy moje školní výsledky nebyly nijak skvělé. Stalo se, že jsem z různých důvodů studoval postupně na pěti různých základních školách a byl jsem nucen opakovat ročníky. Před posledním ročníkem jsem se přestěhoval k příbuzným, skvělým lidem, kde jsem se mohl v klidu připravovat na zkoušky, které jsem pak úspěšně zvládl. Díky programu Adopce jsem nikdy neměl nedoplatky školného, moje uniformy byly stále v dobrém stavu, měl jsem co jíst a měl jsem pocit, jako bych měl v Čechách milující rodinu. Po základní škole jsem měl nastoupit na státní střední, ale teta se rozhodla mě poslat na mnohem lepší soukromou školu, která byla ale zároveň dražší. Věděla ale, že to je investice, která se nám vrátí. Její syn ji také absolvoval a nyní je lékařem. Dobré studijní výsledky mi zajistily stipendium z lokálního programu vzdělávání a to mi dalo křídla. Moc bych chtěl, aby všichni lidé, kteří do mě  za ty roky vložili důvěru a kteří mě podporovali, na mě byli pyšní. Bůh mi v tom pomohl a mě se podařilo dostat se na univerzitu, kde nyní druhým rokem studuji bakalářský program Informační technologie a komunikace. S dosaženým vzděláním budu mít doufám dostatečný příjem, abych si poté mohl splnit svůj sen a otevřít si obchod s knihami a papírnictví.