Po narození žil Amos s rodinou v Nairobi. Otec vydělával na živobytí prodejem na ulicích. V Nairobi však nezůstali dlouho, protože v roce 1997 jeho tatínek po dlouhém boji s nemocí zemřel. Pro rodinu to znamenalo, že se musí vrátit zpátky na venkov. Další pobyt v Nairobi nebyl finančně možný. A tak se Amos s matkou a s ostatními sourozenci vydali na cestu zpět do Odiada.
Ve své rodné vesničce se Amos musel vrátit na dva roky do školky. Do první třídy nastoupit nemohl, protože jeho rodina neměla dost peněz na základní školní potřeby jako je uniforma a knihy. Psal se rok 2000 a Amos byl zase šťastný, protože se stěhovali do Kisumu, kde měla jeho maminka v plánu začít vydělávat prodejem zeleniny u silnice ve slamu Nyalenda. Ze skromného příjmu dokázala ušetřit na to, aby Amos mohl nastoupit do první třídy v základní škole Kassagamu. Byl už ve třetím ročníku, když jeho strýc zemřel. Zúčastnit se pohřbu je v Amosově rodině nutnou tradicí. Cesta a náklady na pohřeb je stály všechny peníze. Vrátit se tedy do Kisumu nemohli. Amos nechodil do školy půl roku a neměl žádnou naději na dobrou budoucnost. Jedinou možnost viděl v životě na ulici. Byl přesvědčen, že tam najde jídlo i oblečení snadno. Ale zmýlil se! Vzpomínám si, jak říkal: ,,Poznal jsem, že život na ulici je tvrdý a přežijí jen ti nejsilnější. A já byl slabý, nemohl jsem vydržet to každodenní utrpení.‘‘
Na ulici ale nezůstal dlouho. Katolická organizace ( známá jako Kisumu Urban Apostolate Programs /KUAP/ ), která pracuje pro záchranu chlapců a dívek žijících na ulici, ho přesvědčila, aby vstoupil do jejího centra. Opět začal chodit do školy, kterou organizace vedla. Pokračoval tam, kde skončil, tedy ve třetí třídě.
Rozhodnutý pracovat na svém vzdělání, vynaložil Amos všechno své úsilí a snahu a pokaždé byl ohodnocen jako nejlepší student ve studiu i v chování. Amos vypráví o zázraku. ,,V prosinci roku 2005, navštívili naši školu pracovníci Humanistického hnutí s Charlesem Jumou. Povzbuzovali nás k pilnému studiu, protože to je jediná cesta k úspěšné budoucnosti. Když jsem pozorně vyslechl Charlesův životní příběh, rozhodl jsem se ho oslovit s prosbou o pomoc realizovat svůj sen a získat lepší vzdělání. V roce 2006 se vrátil a přinesl mi velmi dobrou zprávu. Byl jsem adoptován na dálku přítelem z České republiky. Řekl mi, že přítel je opravdu ochotný mě podporovat ve vzdělání..... Není to skvělé!"
Mezitím se Amos psychicky zcela zotavil z následků života na ulici. Opět se sešel se svojí matkou, která nakonec také našla způsob, jak se vrátit do Kisumu a začít znovu s prodejem zeleniny. Po setkání byla připravena a ochotna vzít chlapce zpět. Amos byl zase se svou rodinou a navíc byl přijat na školu St Vitalia Nanga. Podpora z České republiky mu zajistila školní potřeby po celé roky studia. Amos zdvojnásobil své úsilí ve škole. Jeho výsledky to dokazovaly, měl vždy to nejlepší ohodnocení.
V roce 2009 přistoupil k závěrečným zkouškám a jak se předpokládalo, nezklamal. Získal 354 z 500 možných bodů. Historie se opakovala, když vstoupil na střední školu Usenge Boys.
,,Dnes můžu chodit do školy s ostatními dětmi! Nikdy by mě ani nenapadlo, že to bude možné. Ale díky adopci na dálku je vše možné. Nezklamu vás!" říká Amos.
Mávám na rozloučenou Amosově rodině... Nikdo nemůže popřít fakt, že Amos je šťasten hlavně proto, jak daleko došel ve vzdělání díky adopci. Jak řekl Henry van Dyke ,, Není většího osobního kouzla než kouzla radostného temperamentu" Adopce na dálku může být k tomuto bezesporu přirovnána. Vyvolává totiž v dětech z Miwani doslova hlad po vzdělání.
Děkuji všem! Vše je možné, nejsou žádné hranice.
Charles Juma
Miwami, Kenya