Smysluplná pomoc: rozhovor s adoptivní maminkou Zuzanou Donutilovou
Jak jste přišla na myšlenku adoptovat si dítě na dálku?
Já jsem o projektech adopce na dálku slyšela a nějaký čas jsem o tom uvažovala. Poté mě shodou okolností oslovila vaše patronka, Simona Stašová, zda by u mě v kavárně nebylo možné umístit výstavu fotografií “Afrika očima dětí”. Tím se to krásně propojilo. Během výstavy jsem se zeptala, jak bych si mohla dítě adoptovat, a pak už stačilo si jen vybrat. Částka pro mě byla až na druhém místě, protože posílám peníze i na Lékaře bez Hranic, Unicef, zdravotním klaunům … teď jsem se zapojila i do krásného projektu Ježíškova vnoučata. Na adopci se mi líbí, že to je cílená pomoc jednomu konkrétnímu dítěti. A myslím si, že to je smysluplná pomoc. Dávám tím Michelle šanci na vzdělání a to je důležité.
Proč jste si vybrala právě Michelle? Trvalo vám to dlouho nebo to byla láska na první pohled?
Měla jsem na výběr z několika dětí a Michelle byla první na stránce, tak jsem si vybrala ji. Skončila jí zrovna adopce, takže jí to umožnilo hned pokračovat dál ve studiu.
Bylo to rozhodnutí celé rodiny nebo jen Vaše?
Bylo to moje rozhodnutí, ale doma mě všichni podpořili. Mám dva syny a vždycky jsem si přála holčičku, tak teď ji mám. Sice daleko, ale mám. A lidé v mém okolí to pozitivně kvitují. Líbí se jim tento způsob pomoci.
Co vás na Adopci nejvíce těší?
Těší mě, že mohu pomoci dětem, které by neměly možnost chodit do školy. Umožňuje jim to, aby si našly uplatnění v životě a věřím, že je to šance změnit jejich život k lepšímu. Mám radost, když mi přijde dopis od Michell a její výsledky ve studiu. Michelle si v posledním
dopisu přála abych ji poslala svoji fotografii, já ji mohu vidět na fotografiích na vašich stránkách.
Jaká je vaše adoptivní dcera Michelle?
Michelle je ted 12 let. Žije s maminkou a sestrou. Je to moc krásná a milá holčička. Mám od ní moc pěkné dopisy a kresby. Já jsem jí napsala třikrát a snažim se jí udělat radost i dárečky. Bylo moc hezké vidět ji potom na fotografiích, jak v ruce drží můj balíček a usmívá se. Teď před Vánoci jsem jí poslala další, ve kterém měla i panenku. Když jsme byli na dovolené na Zanzibaru, tak jsem tam viděla spoustu dětí, byly krásné a usměvavé, ale překvapilo mě, že nemají vůbec žádné hračky.
Jakou budoucnost byste Michelle přála?
Přála bych si, aby měla Michelle šanci studovat dál, minimálně střední školu. Ale ráda ji budu podporovat i v dalším studiu. Přála bych jí, aby si našla v životě uplatnění a byla šťastná. Možná i díky tomu, že jí teď společně pomáháme, tak by se v budoucnu mohla i ona angažovat v tom, aby pomáhala dalším dětem. Myslím, že to “naočkování” péčí, láskou a vzděláním pak může předávat dál.
