To vědí už malé děti...
„Můj učitel je pro mě hrdina. Ukázal mi, jak žít dobrý život a jaký mohu být až vyrostu. Když něčemu nerozumím, tak mi to vždy vysvětlí. Díky němu vím, že mám být slušný a že se mám ke starším lidem chovat s respektem. Kdybych měl nějakou superschopnost, zajistil bych vzdělání dětem, které vyrůstají na ulicích, aby mohly mít hezký život. Přál bych si, aby můj učitel mohl ještě dlouhou dobu učit, aby tak ukázal dalším dětem, jak důležité je chodit do školy.“ Tak popisuje Aggrey Osiako v eseji svého učitele jako hrdinu, kterého obdivuje.
S tímto postojem plným vděčnosti ke vzdělání není Aggrey výjimkou. Z esejí, které děti na různá témata zpracovávají, vyplývá, jak si vzdělávání váží. Warda Hassan například píše: „Pro mě je hrdinkou moje učitelka, protože mě naučila už spoustu věcí. To, co díky ní už umím, mě rozvíjí a pomáhá mi růst. Proto ji moc obdivuji. Vím, že být učitelkou je těžká práce. Stále totiž potkává různé lidi s odlišnými názory, které ji mohou unavit.“
Tak jako v České republice je školní docházka v Keni povinná. Míra gramotnosti ale u nás dosahuje téměř 100 % (99 %)* a v Keni se gramotnost pohybuje u mužů 83,78 % a u žen 74,01 %*. Přestože gramotnost od roku 2010 pomalým tempem roste, okolo 5 milionů lidí ve věku od 15 let stále neumí číst ani psát*.
V Keni děti nastupují do školního systému již ve 3 letech. Od tohoto věku mohou navštěvovat mateřské školky, kde se učí základy angličtiny. V angličtině se poté učí většina předmětů na základní škole. Některé děti však do školky nechodí a nastupují tak rovnou do školy v 6 letech, a to bez základů angličtiny, což je často velmi zpomalí a někdy donutí opakovat již první třídu.
Na základní škole děti absolvují 8 ročníků, ve kterých se kromě klasických předmětů učí především angličtinu a svahilštinu. Na základě výsledků závěrečných zkoušek, které se skládají v 8. ročníku, mohou děti nastoupit na střední školu. Střední školy v Keni se rozlišují na tři typy: národní, krajské a místní. Jednotlivé typy škol se od sebe liší kvalitou výuky a také výší školného. Střední školy mají 4 ročníky a po jejich absolvování děti skládají závěrečné zkoušky.
Na univerzitu se dostávají spíše děti z finančně zajištěných rodin, a to kvůli rozdílné kvalitě výuky středních škol a finanční náročnosti studia. Protože vzdělání je stěžejní podmínkou pro získání dobré práce, mají děti z majetnějších rodin lepší vyhlídky. Školné za základní vzdělání sice bylo zrušeno, a to nedávno, pod kritikou mezinárodního společenství. Řada výdajů však zůstala. Děti musí mít svoji uniformu (bez ní není možno školu navštěvovat), vlastní knížky a také je třeba uhradit mnoho školou určených poplatků (např. za lavici, za židličku, za plat pana ředitele atp.). Na středních a vysokých školách se však školné stále platí. Na středních školách dosahuje školné výše okolo 350 - 800 dolarů na rok. Průměrný denní výdělek v nejchudších oblastech Keni se pohybuje okolo výše jednoho dolaru. Především ve slumech a na venkově jsou podmínky pro děti a jejich vzdělání velmi nepříznivé. Proto vznikla řada soukromých škol, kde se děti mohou učit zdarma ve velmi provizorních podmínkách. Učitelem bývá často rodič nebo dobrovolník*.
Děti si svoji nelehkou situaci dobře uvědomují a v esejích ji procítěně popisují. Vědí, že jen vzdělání jim zajistí důstojný život. Proto jsou motivované a chtějí studovat s co nejlepšími výsledky. Jejich názory na svět a budoucnost jsou realistické a dospělé.
Kevin Musyoka píše: „Vzdělání si moc vážím, protože si díky němu mohu splnit své sny, až vyrostu. Podle mě je vzdělání v životě klíčové. Když si ho nevážíte, může se vám stát, že až vyrostete, budete závislí na ostatních. Budete po nich žádat, aby vám pomohli, aby vám dali peníze, jídlo a oblečení. Díky vzdělání si to všechno budete moct zajistit sami.“
A jak to vidí Winnie? „Vzdělání je prostředek, pomocí kterého lidé získávají znalosti, které mohou v budoucnosti využít. Díky tomu mohou dosáhnout svých snů. Vzdělání pro mě znamená příležitost žít bohatý a dobrý život. Vím, že jen vzdělání mi nepomůže, ale přesto budu díky němu společnosti a své komunitě mnohem prospěšnější.“
A právě z místních komunit vzešla iniciativa podpořit děti z nejchudších rodin, aby se i ony mohly vzdělávat. Centrum Dialog v těsné spolupráci s keňskými koordinátory pomohla za 17 let trvání projektu Adopce dětí na dálku více než 2 500 dětí. Tolik špuntů se už povedlo poslat do školy.
Zdroje:
Index Mundi
Country Economy
Unesco Institute for Statistics
