Vždycky něco navíc

Kým vším je třeba být

Hlavní role afrických učitelů je pochopitelně dána jejich posláním. Ovšem školní osnovy jsou jedna věc a možnost systematicky je aplikovat v daném prostředí jednotlivých škol věc druhá. Obzvláště na chudém venkově musí být učitel na základní úrovni připraven učit více ročníků nebo předmětů, organizovat mimoškolní aktivity, dobře se adaptovat na prostředí a pracovat v rámci komunitních pravidel. Do třídy tedy každý den přichází v jedné osobě matikář i angličtinář, učitel Maa, Kiswahili, sociálních studií, náboženské výchovy a vědy. Opravdu široký záběr. „Multitasking“ pokračuje i po posledním zvonění, kdy se učitel stává pro své žáky psychologem a poradcem a ve vztahu k rodinám i sociálním pracovníkem. Náš koordinátor Adada říká z vlastní zkušenosti: „Učitel často hraje roli starostlivého rodiče, který děti pozoruje a snaží se porozumět jejich potřebám. Chce jim ve škole vytvořit pocit domácího prostředí. Kromě výuky ty nejmenší děti také krmí, umývá, zavazuje jim tkaničky a někdy i hýčká před odpoledním spaním. Někdy jako učitel musíte řešit i chudé rodinné zázemí, protože někteří studenti přichází do školy s prázdným žaludkem. To jim potom koupíme svačinu, aby si ji mohli během přestávky dát s čajem.“

Každý den odvahu a sílu

Být učitelem znamená podle Adady mít „nejkrásnější povolání na světě“. Ve světle nespočetných překážek, které je třeba při této práci překonat to zní možná lehce ironicky. Pomineme-li slabou infrastrukturu školních zařízení a rodinné poměry, z nichž děti pocházejí (viz výše), je zde řada problémů dotýkajících se osobního života a rozvoje učitelů. Je smutným paradoxem, že je učitelství jako profese v Africe (a možná nejen tam) společensky oceňováno, ale finančně nedoceněno. Učitelé nejsou zvlášť dobře placeni a jsou mnohdy nuceni vykonávat další práci, aby zvýšili své příjmy, což může ovlivňovat jejich celkový výkon. 

V Keni panují velké rozdíly mezi úrovní vzdělávání, gramotnosti. Většinou platí pravidlo čím chudší, většinou venkovská, oblast, tím nižší úroveň školství. Nejvíce odhodlání, nadšení a energie musejí tedy do své práce dát venkovští učitelé. „Je těžké najít učitele, kteří jsou připraveni učit srdcem a zapadnout do venkovské komunity“, poznamenává náš přítel a koordinátor James Omolo. Mezi čerstvými absolventy pedagogických škol, kteří získali moderní poznatky jak vzdělávat, panují obavy, že se z nich dlouhodobým pobytem v izolované vesnici stanou „vesničtí muži“. Mnoho učitelů proto nechce zůstat kvůli sociálním, profesionálním a kulturním problémům. Také se bojí o svoje zdraví, protože jsou na venkově daleko více vystaveni nemocem a mají menší přístup k lékařské péči. Prostě pro překonání „atraktivity“ venkovských škol, je zapotřebí opravdových, nebojácných srdcařů.

Odhodlání přináší ovoce

Navzdory obtížným podmínkám jsou příběhy, které inspirují a ukazují, že kde je nadšení, tam je naděje na reálný úspěch. Peter Tabichi učí svoje studenty na venkovské střední škole Keriko Mixed Day ve vesnici Pwani. Toto zařízení nemá knihovnu, laboratoř ani zavedenou vodu a žákům je k dispozici pouze jeden počítač. Devadesát pět procent Peterových studentů žije v chudobě a téměř třetina z nich jsou sirotci nebo žijí v rodině pouze s jedním rodičem. Není divu, protože Pwani leží v oblasti postižené suchem. Přes všechny tyto překážky dokázali místní žáci zvítězit nad nejlepšími školami v národních vědeckých soutěžích. Obrovský úspěch a uznání ovšem znamená pro Petera Tabichiho získání prestižního titulu Nejlepší učitel světa (Global Teacher Prize) dotovanou 1 milionem $. Učitel přírodovědy a matematiky „zvítězil pro své odhodlání, tvrdou práci a vášnivou víru ve své studenty“, uvedli porotci. Tabichi, který pravidelně rozdává 80 % svého platu chudým, plánuje za získané prostředky přivést vodu do školy, zřídit vysokorychlostní Wi-Fi a moderní počítačovou studovnu.

Také zapálení afričtí koordinátoři Centra Dialog se zasazují o co nejvyšší pozvednutí úrovně vzdělávání a podporují učitele v našich školách. Děti z nejchudších rodin tak dostávají v rámci projektu „Pošli špunta do školy“ kvalitní vzdělání a dosahují vynikajících studijních výsledků.

Je nasnadě, že covidová krize ovlivňuje životy lidí ve většině zemí. Centrum Dialog je tu 20 let a společně s vámi měníme osudy dětí v Guineji a Keni k lepšímu a pomáháme naplňovat jejich sny. Dnes, více než jindy, potřebujeme vaši podporu k tomu, abychom mohli v pomoci dětem pokračovat. Prosíme vás proto o sdílení informací programu Pošli špunta do školy s vašimi přáteli, kolegy, rodinou. Budeme moc rádi, když se s námi spojíte i v případě, že vás napadne, jak jinak projektu pomoci.