15. září, 2001Tato slova, nebo alespoň jim podobná, byla během posledních tří dnů vyslovena mnohými rabíny a napsána množstvím učenců a bezpochyby se stanou všudypřítomná s příchodem židovského nového roku v pondělí. Jsou chytlavá a navíc rozsáhlost tragedie a konec jakéhokoli pocitu normálního bezpečí, který Američané vždy brali za samozřejmost, nám dává silnější pocit toho, čím musí Izraelci procházet již několik desetiletí. Ale jak sleduji zprávy s událostmi tohoto týdne a poslouchám argumenty a analýzy velké většiny amerických činitelů, zákonodárců a komentátorů obávám se, že jsme Izraelci více, než si myslíme, neboť i poté, co na nás bylo spácháno extrémní násilí těmi, jejichž potlačování jsme podporovali i sami prosazovali se odmítáme zapojit do upřímného nahlédnutí hlouběji do toho, jaká byla naše role při vzniku takové nenávisti, která může přeměnit osobní letadla na řízené střely. V Izraeli nelze násilí a terorismus posledního období chápat jinak, než jako vyústění desetiletí okupace, diskriminace a vypuzování. A přesto Izrael pokračuje a dokonce umocňuje tyto praktiky s bezpečím, že si to mohou dovolit, neboť mají sílu a podporu, která jim umožňuje ignorovat kořeny konfliktu s Palestinci a pomstít se oběťmi, které denně způsobují. V zapomnění padl prorocký příkaz k boji s útiskem a k nápravě nespravedlností, nebo varování, že „ti, kteří sázejí nespravedlnost sklidí pohromu.“ Americké daňové dolary přebyly obojí. Též je skutečností, že existují velmi dobré důvody, proč většina muslimského světa považuje Spojené státy za nepřátelské a se sklonem k neustálém podrobování. Padesát let americké podpory čím dál více utiskujících a netolerantních režimů v Saudské Arábii, Egyptě nebo Pákistánu, svržení zvolených vlád v Iránu, přihlížení k chemické válce Saddama proti Kurdům nebo Asadově masakru Muslimských bratrů, prodej zbraní hromadného ničení komukoliv, kdo má peníze na útratu (velké množství F-16 a M-16 udělá stejnou škodu jako atomová bomba), dokonce pomoc Talibánu (nejčerstvěji s 43 milióny dolarů), stačí jen, že se připojil k naší další „válce“, s drogami – všechny tyto aktivity neudělaly nic pro to, aby si běžní Muslimové či Arabové našli zalíbení v Americe a jí proklamovaných hodnotách jako je svoboda a demokracie.Takže když politici a učenci říkají, že naši noví nepřátelé „nesnáší demokracii a svobodu“, jedním důvodem proč „oni“ je nesnášejí je totiž to, že se zdá, že my nesnášíme demokracii a svobodu, alespoň pokud jde o pomoc ostatním dosáhnout skutečný stav obojího. Sledují naše starší politiky jak veřejně argumentují, že demokracie pro Střední východ není vhodná a i když my to možná nevidíme, oni vidí to pokrytectví, jak děláme všechno možné k zabránění skutečnému míru a demokracii a poté jdeme do války.Ale jsme opravdu jako Izraelci? Většina Izraelců alespoň zná pravdu o jejich minulosti a politice – je to v jejich učebnicích, debatách a v tvářích Palestinců, včetně jejich vlastních občanů, jejichž útisk denně způsobují. Alespoň průměrná část (jestliže ne většina) Izraelské společnosti je ochotna učinit bolestné změny v jejich společnosti a kultuře, aby došla k nějaké dohodě s Palestinci a skutečná diskuse pokračuje současně s násilím. (Kolik Američanů je ochotno učinit bolestné změny v naší politické ekonomii a kultuře hyper-spotřeby, abychom položili základ skutečnému míru a spravedlnosti vůči globálnímu jihu?)Titíž učenci, kterým se zde hlavní masmédia vyhýbají – osobnosti jako Noam Chomsky nebo Edward Said – byly často pravidelně vidět v Izraelské televizi. Kdy byl u nás naposledy slyšen jejich hlas v pořadech jako je NewsHour nebo Nightline? Kam nás dovede „jednota“ Ameriky nyní – s auto-cenzurou a stádovými instinkty?Obávám se, že násilí rozpoutané teroristickými útoky tento týden je pouze začátkem dlouhé a ničivé války, kde neinformovanost, arogance a morální ticho (ne-li dvojitost) na všech stranách přivede milióny do trosek. Bezpochyby naše odmítnutí – i nyní – se podívat upřímně na smutný a nečestný vztah Spojených států ke Střednímu východu činí takovýto výsledek ještě pravděpodobnějším. Toto bude velká urážka tisíců těch, kteří zahynuli v úterních sutinách.Mark LeVine je docentem dějin na University of California a dopisujícím redaktorem časopisu Tikkun.Originál článku najdete zde.