"Jestli máš čas," řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost,a proto je ho dost na všechno. A co se mě vlastně chceš zeptat?""Co tě na lidech nejvíc překvapuje?"Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, akdyž jsou dospělí, zase touží být dětmi.Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby si vydělali peníze, a pak utrácejípeníze za to, aby dali do pořádku své zdraví.Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají napřítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost ani pro budoucnost.Překvapuje mě, že žijí, jakoby neměli nikdy umřít, a že umírají, jako kdybynikdy nežili."Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: "Co bys chtěljako rodič naučit své děti?"Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit,aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý sám budesouzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdopotřebuje nejméně.Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme,hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí,jak své city vyjádřit.Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí.Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, apřesto je má rád.Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že onisami musejí odpouštět."Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohupoděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro měa mou rodinu dělá. A Bůh odpověděl:"Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím."Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdynezapomenou, jak se vedle vás cítili