Vstoupí do místnosti, kde se odehrávají soukromé rozhovory a vypadá trochu unaveně, ale jeho pronikavý pohled prozrazuje, že má nějaké historické poslání. Obyčejně je oblečen neformálně: tmavá bunda s andskými ornamenty, žádná kravata. Jako každý den se 48letý Evo Morales, první prezident Bolivie, který patří k původním obyvatelům, vzbudil v pět hodin ráno a v Paláci Quemado, v sídle vlády v La Paz, který byl několikrát zapálen při nesčetných státních převratech, přijal představitele některých komunit aymarů a quechů, kteří s míšenci tvoří dohromady 60 procent populace.„Moc lidu“, říká s důrazem, „je nejdůležitější věc“. Tento rozhovor poskytuje L’Espressu (italský týdeník) během své cesty po Itálii (28. – 30.) října 2007, kde se setká s prezidentem Giorgem Napolitanem a v Rimini mu bude předána cena za lidská práva od Nadace Gorbačov.Tato cesta mu na chvilku umožní odpočinout si od problémů, kterým po 21 měsících funkce prezidenta čelí: rozpory v ustavujícím shromáždení, které by mělo dát část práv bílých elit sociálním hnutím původních obyvatel. Dále separatistické hrozby bohatých regionů na západě země, které jsou silně ovlivněni konzervativní opozicí a odvěká rivalita kvůli statusu hlavního města mezi La Paz (které je po občanské válce v roce 1899 místem, kde sídlí výkoná a zákonodárná moc) a Sucre ( kde sídlí moc soudní). Ekonomie je potenciálně bohatá na energetické zdroje (ropa a zemní plyn) a zaznamenala čtyřprocentní nárůst díky zvednutí cen fosilních paliv, ale půlka země (Bolívie má asi 10 mil. obyvatel) je ještě stále na pokraji bídy.Vypadá to, že Morales čelí této směsi tlaků s typicky andským klidem. Snaží se tyto tlaky ztlumit a nalézt společenské východisko, které se by mělo ochraňovat především vztah s Matkou přírodou (časté jsou jeho veřejná děkování Pachamamě, bohyni země). Je to volba, která se může zdát naivní. Je to dáno úctou ke kořenům (chudé dětství v horách) a principy integrity předanými předky. Má za sebou málo studií, ale za to má hodně fantazie. Má charisma a rozhodnost, kterou získal, když byl předákem odborářů pěstitelů koky v Chaparé. Kdyby dnes byly volby, byl by zvolen hlavou Mas, což je spíše než politická strana, sdružení levicově orientovaných sociálních hnutí, přestože byl narušen konsensus vinou skandálů, do kterých byli zapleteni někteří z jeho spolupracovníků, a přes tvrdou kampaň ze strany opozice, která ho přirovnává k Hugo Chávezovi, jakožto vůdci socialistů 21. století a bolivariánské alternativy pro Ameriku, který financuje řetězec radií v rámci bolivijských kampaní.„Máme svou autonomii“ odvrací obvinění Morales a zaujímá sdílný postoj (tyká redaktorovi a během rozhovoru mu často pokládá ukazováček na rameno): „Jdeme mnohem dál za tradiční socialismus marxistického vzoru, který hlásal rovnost a spravedlnost. My usilujeme nejen o solidaritu, ale především o harmonii s Matkou přírodou. Lidské bytosti závisí na zdraví Země, která nám dala život. K čemu by byly kapitalistovi všechny jeho peníze, kdyby jednoho dne příroda přestala poskytovat své plody? A to platí i o klasickém socialistovi. Co by si v takové situaci počal se svými rovnostářskými principy? Úkol, který jsme si vytyčili, je zachránit lidstvo pomocí komunitního socialismu, který na prvním místě znamená respekt životního prostředí. Jeden příklad: základní služby, nejen voda, ale i světlo a plyn se musí stát lidskými právy, které občanům bude garantovat stát, a tak nebudou předmětem zisku v soukromé sféře.“Ale kromě tohoto důrazu na ekologii se ztotožňuje s bolivariánským směrem, který razí Chávez?„Každá země má svá specifika. Venezuela a Bolívie se určitě hodně shodují co se týče tématu rovnosti, spravedlnosti, hrdosti a národní důstojnosti a respektu k suverenitě. Ale opakuji, že naše návrhy se distancují od schémat tradičního socialismu, kloní se k respektu k přírodě, která je vážně ohrožena“.Nemůžete nicméně popřít, že Moralesova Bolivie je ideologicky blíže k ose levicových radikálů latinské-ameriky (Kuba, Venezuela, Ekvádor) než k reformním vládám (Brazílie, Argentina, Čile, Uruguay). „Neexistuje jasná dělící čára mezi radikály a reformisty. Podoba levice záleží pořád na okolnostech země, kde působí. Já se na prvním místě cítím víc humanistou než levicovým politikem.“Jedním ze základů jeho politické filosofie je obrana koky, jakožto prvku společenské a ekonomické soudržnosti mezi andskými komunitami pro svou hodnotu potraviny, léku a hodnotu rituální, které se této rostlině připisují. Proti tomuto pohledu se staví Spojené státy, které v jejím volném pěstování vidí zdroj neovladatelného šíření kokainu.Problémem není neomezené pěstování, ale nelegální trh v západních zemích, který z koky vyrábí kokain. Jistě, obchod s drogami existuje i v Bolívii. Je to omezený jev, který se snažíme všemi prostředky zničit. Ale nemůžeme zastavit obyčeje předků andské kultury. Boj proti koce je ve skutečnosti politická záminka, kterou používají Američané, aby se mohli pokusit kontrolovat zemi. Je to pozůstatek kolonizátorské mentality.“A kvůli tomu jste se nedávno na chvíli znovu vžil do staré role předáka odborů a křičel „Ať žije koka, smrt yankeejům!“„Mínil jsem tím ‚smrt imperialismu‘. My jsme pro kulturu dialogu. Snažíme se shodnout na spolupráci se všemi s cílem vytvořit harmonické podmínky, bez nichž dnes lidstvo vážně riskuje. V tomto duchu se snažíme zavést princip odmítnutí války jakožto řešení neshod. Ale vláda Spojených států ne vždy respektuje suverenitu ostatních. Má tendenci svou politiku spíše vnucovat než sáhnout k diplomacii“.Nepřeháníte přeci jenom, když žádáte, aby se sídlo OSN přesídlilo z USA jinam?„Když jsem naposledy jel na shromáždění OSN, viděl jsem, jak autority v New Yorku vyhrožují. Někteří delegáti ze zemí považovaných za nepřátele byli nadmíru omezováni. Vážně si myslím, že by se mělo sídlo přesunout do nějaké neutrální země. V životě se mění mnoho věcí. Není to urážka pro USA, my máme zájem na tom, abychom pěstovali pěkné vztahy“.Dohody o užívání jaderné energie pro mírové užití, které byly podepsány minulý měsíc v La Paz s íránským vůdcem Mahmoudem Ahmadinejadem jsou dalším důvodem, proč jsou USA podrážděny. Jste si jistý, že Teherán nemá v úmyslu vyrobit atomovou bombu?„A i kdyby? A jakým právem proti tomu USA a některé evropské státy protestují, když už sami atomovou bombu mají? Kdo má právo říci, jestli je bomba v pořádku nebo ne? Věci jsou posuzovány dvojím metrem. My navrhujeme, aby se válečného využití atomu vzdali všichni, nejen Teherán.“„Jak vidíte vaši komunitní revoluci po 21 měsících v úřadě?“„Jsme rozvojovou zemí, která se snaží rychle pokročit. Znárodnili jsme strategický sektorfosilních paliv a zmodernizovali zemědělství. Ekonomie roste ročně o čtyři procenta a inflace je pod kontrolou. Zajisté zde však zůstává mnoho problémů. Nestačí k tomu pár let, abychom je vyřešili.“Vyřeší nová ústava problém statusu hlavního města, po kterém touží jak La Paz, tak Sucre?„Není to záležitost ústavy, ale problém legislativní. Když už, vyřešit by to mohl Kongres.“Zastáváte názor, že kandidát na prezidenta by mohl být neomezeně opakovaně volen. Pravice to nazývá protidemokratickou normou, a i v tomto vás přirovnává k Chávezovi.„Jsou zde tací, pro které je stát něco jako instituce, která naplňuje jejich zájmy. Jiní stát vidí jako řešení umožňující zlepšování. Když jezdím po venkově, slyším zemědělce jak křičí: ‚Evo presidentem dalších dvacet let‘. Nemyslím si, že to dělají jen, aby mě potěšili. Pochopili, že k tomu, abychom dovedli revoluci do konce, potřebujeme více volebních období. Lidé mají právo vybrat si vůdce, který odpovídá nejlépe jejich potřebám, aniž by pokládali nějaké časové limity. Samozřejmě mají možnost odvolat politika v referendu.“Chávez tvrdí, že má informace o připravovaných atentátech na vaši osobu.„No tak to už kují ode dne mého zvolení, naučil jsem se bránit.“Na co se zeptáte Italů, se kterými budete jednat? Budete mluvit také o znárodnění telkomunikací, kvůli kterému vznikl spor s Telekomem?„Řím není tím správným sídlem pro právní spory. Ale nicméně politici se snaží dělat prostředníka co se tohoto problému týče. V Itálii mi leží na srdci především zájem Evropy o andské komunity prostřednictvím nových dohod.“Uspokojuje vás z osobního hlediska funkce prezidenta jako starého mládence?„Jsem dvakrát ženatý. Jednou s Bolívií a podruhé s planetou. Všechno ostatní je škola: práce s původními komunitami, odborářství, prezidentský úřad, setkání s hlavami států. Je zde stále co se učit.“Jak si představujete svou budoucnost?"Mám jen jediné přání. A to je jednoho dne odejít z tohoto paláce doprovázen láskou mého lidu.“