Adopce pomáhá: Příběh Samuela
Budoucí nadějný doktor byl do projektu Adopce zařazen v roce 2007. Tehdy to ale tak růžové nebylo – Samuel pochází z rodiny, ve které byla nepřítomnost mateřské figury znát až příliš. Svou matku nikdy neviděl a vyrůstal pouze pod dohledem zdravotně postiženého otce, zemědělce, který nebyl schopný rodině zabezpečit ani dostatek jídla, natož něco navíc.
Samuel měl ale veliké štěstí, adoptovala si ho tercie Gymnázia Stříbro 8. třída základní školy. Paní Plavcová, třídní učitelka, vzpomíná: “S nápadem adoptovat dítě v Africe přišlo několik studentek, které jsem kdysi učila na gymnáziu ve Stříbře. Bylo jim tenkrát mezi 13-14 roky a mně jakožto třídní učitelce přišlo skvělé je v tom podpořit a vést je tak k solidaritě, umění se podělit, myslet na lidi, kteří žijí v pro nás nepředstavitelných podmínkách. Ve třídě jsme pak uspořádali diskusi a téměř jednohlasně jsme se shodli, že se do projektu zapojíme. Okolo výběru dítěte jsme pak vedli dlouhou diskusi. Holky tenkrát chtěly adoptovat malou holčičku, na fotografii velmi roztomilou, kluci zase chtěli podporovat kluka, aby si s ním mohli zahrát fotbal. Docela dlouho jsme diskutovali, pamatuji se, že padl názor, že hezké malé holčičky mají víc šancí sehnat nějakého adoptivního rodiče a Samuel byl kluk, kterému umřela maminka, tak jsme se nakonec rozhodli pro něj. Prostě jsme chtěli někomu pomoc a vlastně bylo trochu jedno komu.”
Když díky podpoře nastoupil Samuel do školy, nevedl si zpočátku moc dobře - vlastně, nevedl si vůbec dobře. Na jeho výsledcích byla znát i léta strádání a nevhodné výživy. Peníze z adopce naštěstí pokryly nejenom školní pomůcky potřebné pro kvalitní výuku, ale i lepší stravu.
Samuel je bojovník. Díky podpoře rodiny a učitelů na sobě začal mimořádně pracovat. Velice rychle pochopil, že vzdělání je pro něj šancí, jak se posunout dopředu, mít víc jídla a vůbec těšit se ze života. V průběhu několika následujících let na sobě zapracoval natolik, že se stal nejlepším ve své třídě.
Tento obyčejný - neobyčejný keňský kluk je vzorem píle a úspěchu, jak to bývá snad jenom v hollywoodských filmech. Samuel se díky podpoře učitelů a koordinátorů rozhodl, že jednou přestaví dům, ve kterém s otcem bydlí, a stane se lékařem. Nezůstal jenom u slov, ale tvrdě na sobě zapracoval.
Když pak přišel rok 2012 a celonárodní srovnávací zkoušky, získal Samuel 414 bodů z 500 možných – to je neuvěřitelný výsledek. Samuel byl nejlepší z celého okresu, čtvrtý nejlepší z desítek tisíc dětí v celém Kisumu, a díky tomu se dostal na nejprestižnější a nejkvalitnější školu v Keni.
Letos v prosinci (2017) Samuel dostudoval střední školu s vynikajícimi výsledky a podle našeho keňského koordinátora patří k nejlepším v celé Keni. Jeho výsledek z celonárodních zkoušek byl 78 z 84 bodů. Tento výsledek mu zajistil přijetí na medicínu, kde začíná studovat v lednu 2018. Toto všechno bylo možné díky podpoře jedné skvělé třídy a jejich moudré paní učitelky, která v závěru jedním dechem dodává: “Vzdělání dává člověku rozhled, ukazuje mu i za hranice jeho vlastního světa, umožňuje mu srovnávat a měnit sebe a svou vlastní společnost v něco lepšího. Dává člověku větší svobodu rozhodovat se a učí ho nést zodpovědnost. Vzdělání dělá člověka víc člověkem. :-) Proto bych projekt určitě doporučila i dalším lidem. Je jen málo smysluplnějších věcí, do kterých člověk vkládá peníze. Tím, že zaplatí pro nás vlastně malou částku, která ale pomůže jednomu konkrétnímu člověku netrávit celé dětství ve slumu, nebýt odkázán na žebrotu nebo ponižující práci, myslím každý udělá něco, z čeho může mít radost a dobrý pocit. Je to investice, která se neztratí a která nikdy neztratí na hodnotě. Každý dárce tím o trochu víc rozsvítí svět a i sám sebe.”
Studenti tehdejší tercie Gymnázia Stříbro jsou nyní již sami na vysokých školách, ale 10 z nich a paní učitelka Nábělková dále Samuela podporují ve studiu. Děkujeme!
