"Jak se mate. Mam se dobre. Lavice, třída, křída, tabule"

Rozhovor s Janem Babkou o tom, jak pomohl guinejské studentce Kadiatou dostat se na medicínu v Praze.

Kadiatou Traoré, dívka z Guineje, jež byla dlouhá léta adoptována českým rodičem v rámci projektu Adopce afrických dětí - pomoc na dálku. Díky této podpoře dostudovala školu v Conakry, její adoptivní rodič se ale rozhodl dívku podporovat i nadále a společnými silami jsme docílili toho, že Kadiatou úspěšně složila přijímací zkoušky na univerzitu, získala potřebné stipendium a přijela do Čech studovat medicínu.Dnes přinášíme článek s adoptivním rodičem, panem Babkou, který byl tak ochotný a  zodpověděl pár našich dotazů.

Jak jste přišel na myšlenku podílet se na projektu Adopce afrických dětí - pomoc na dálku?
Bylo to v době, kdy se nám narodil syn. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem měl potřebu se za ten dar světu nějak odvděčit. Ani už nevím, jak jsem přišel zrovna na internetové stránky www.centrumdialog.cz, každopádně mne tenkrát vaše stránky velmi oslovily. A protože jsme měli kromě právě narozeného kluka doma už holčičku, tak jsme adoptovali "zrcadlově" dvě africké děti - chlapce a dívku. Oba z Guineje. Později se chlapec ve Guineji ztratil, tak jsme namísto něho adoptovali jiného. Ještě později se ten ztracený chlapec zase našel, takže jsme nakonec měli adoptovány děti tři.
Ještě bych rád podotknul, že já sám jsem pravicového smýšlení, tedy zjednodušeně řečeno, myslím si, že by si měl každý pomoci sám, že by si každý měl svou cestu životem probojovat sám, protože ho to jenom posílí. Ovšem bylo by iluzorní si myslet, že toto platí všude na světě. Určitě to neplatí například v Guineji. Tam žádné rovné příležitosti nejsou, takže pomoci nějakému dítěti z velmi chudých guinejských podmínek má zcela jiný rozměr než by mělo pomáhat takto třeba někomu v Evropě. Proto mi je myšlenka adoptovat si dítě na dálku velmi sympatická.
 

Měli jste na adopci speciálně na začátku dost prostředků?
Neměli. Protože moje žena byla na mateřské dovolené (v té době brala mateřskou 2000 Kč) a spláceli jsme hypotéku. Ale zase nelze říci, že bychom trpěli bídou. Výdaje jsou vždy otázkou priorit. Doufám, že to nebude znít příliš nadneseně, ale dovolil bych si citovat bibli: "Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez ..., shromažďujte si poklady v nebi...". Myslím si, že taková adopce dítěte, projekt pomoci na dálku je velmi dobrou investicí v nebi. Je to takový malý poklad :-)

Co na Kadiatou říkají vaše děti? Jak to prožívají?
Dokud vše probíhalo v rovině dopisů, tak musím říci, že se zas až tak moc naše děti o naše africké děti nezajímaly. Prohlédli si rádi dopisy nebo se podílely na zasílání drobností. Ale nedá se to srovnat s nadšením po příjezdu Kadiatou sem do Čech. Naše děti se "chlubí" mezi kamarády, že mají adoptivní ségru, mají ji na facebooku a jsou na ni pyšní. Vůbec nebyla diskuze o tom, že by snad Kadiatou s námi nebyla na Vánoce. To byla hned jasná věc.
Když se naše děti s Kadiatou poprvé setkaly v Mariánských Lázních, kde je teď na jazykovém pobytu, tak to byla velmi radostná událost. Bylo až neuvěřitelné, že Kadiatou v té době už komunikovala česky (sice hrozně, ale přesto), protože měla za sebou teprve asi měsíc seznamování se s komplikovaným českým jazykem. Takže komunikace mezi dětmi probíhala v češtině a byla od začátku velmi intenzivní a zábavná. Dnes si s Kadiatou na dálku naše děti snad denně chatují.

Co je nebo bylo pro Kadiatou na začátku pobytu v ČR nejobtížnější?
Jistě byl obtížný jazyk, ale to asi nebylo nejobtížnější. Nejobtížnější byl zřejmě kulturní šok, myslím, že se tomu tak říká. Na úplném začátku pobytu v ČR byla Kadiatou taková smutná a zakřiknutá. Asi byla i unavená z dlouhé cesty a taky byla otrávená z nešetrného přístupu belgických celníků (letěla z Conakry do Prahy přes Brusel), kteří ji spolu s dalšími dvěma studenty z Guineje nechtěli pustit do EU, protože je považovali za ekonomické uprchlíky, ačkoliv měly všechny dokumenty v pořádku. Drželi je v Bruselu tak dlouho, až jim uletělo letadlo do Prahy.Toto nepříjemné uvítání, které jim Evropa připravila, ovlivnilo spolu se zřejmě prvním takto velkým odloučením od rodiny, vůbec první cestu mimo Guineu, první cestou letadlem, to vše ovlivnilo psychickou rovnováhu Kadiatou. Ale rychle se otřepala a dnes už je z ní zase veselá holka.

Jak se daří Kadiatou zvládat český jazyk?
Tak o tom už jsem mluvil. Zvládá ho neuvěřitelně rychle. Ale dalo se to asi čekat, protože konkurzem na studentské stipendium prošli jen Ti nejlepší a Kadiatou byla z Guineie údajně úplně nejlepší ze všech. Takže taková chytrá holka se naučí česky rychle. Já mám radost z každé její nové esemesky, protože je píše od úplného začátku skoro jen v češtině. Její první esemeska byla složená ze slov, která slyšela na první hodině češtiny "Jak se mate. Mam se dobre. Lavice, třída, křída, tabule".

Jak jste přišel na myšlenku studia, že by Kadiatou mohla studovat na Karlově univerzitě? Aco jste pro to udělal?
Když později začal fungovat google translator, zintenzivněla se naše korespondence s Kadiatou. Potom si Kadiatou dokonce udělala e-mail a to už jsme si pak psali velmi často. No a v nějakém mailu jsme se jí ptali, jak si představuje svou budoucnost, co by chtěla studovat. Kadiatou napsala, že by chtěla být lékařkou a že by chtěla studovat medicínu nejlépe ve Francii. Na to jsem jí odpověděl, že s Francií jí asi nepomůžu, ale že existuje možnost stipendia na Karlově univerzitě a že Karlova univerzita je opravdu dobrá škola. Pak jsem se začal o možnost studia zahraničních studentů na UK více zajímat a zjistil jsem, že je to vše velmi dobře načasované, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR bude pro Guineu otevírat asi pět stipendií, přičemž jedno bude pro medicínu. Potom už jsem se z mé strany postaral už jen o několik formalit a nijak zvlášť jsem se o úspěch celé akce nezasloužil. O to se zasloužila zejména Kadiatou, protože si musela obstarat v Guinei veškeré papíry, pas (v tom jí hodně pomohli spolupracovníci Dialogu) a hlavně pak musela úspěšně absolvovat přijímací řízení. A to zvládla fakt výborně. Přiznám se, že jsem tomu moc nevěřil, že uspěje v tom zástupu uchazečů. Ale jak už jsem zmiňoval, byla údajně ve velké konkurenci ze všech uchazečů úplně nejlepší (to mi neříkala Kadiatou, ale paní, která ten konkurz vedla).
Co se týče těch formalit, o které jsem se postaral, tak to byla zejména komunikace s velvyslanectvím ČR v Akře v Ghaně a také to, že jsem dohlédl na správné vyplnění přihlášky Kadiatou do registru Ministerstva školství (http://registr.dzs.cz/registr.nsf).

Chtěli byste s Kadiatou trávit společně vánoční svátky?
Ano, už se na to všichni těšíme. Kromě toho, že s námi bude trávit Štědrý den v Praze, tak už se nám hlásí spousta příbuzných a kamarádů, kteří si přejí, abychom je s Kadiatou o Vánocích navštívili. Jsem na Vánoce s Kadiatou zvědavý. Pro ni to bude zase něco úplně nového, protože nezná sníh, stromeček, dárky, koledy, kapra a všechno to, co k Vánocům patří. Říkám sníh, protože si sice nedělám naděje na bílé vánoce v Praze, ale o vánočních svátcích navštívíme moji sestru, která bydlí na Šumavě a tam si jistě sněhu užijeme až až. Už se těšíme, až s Kadiatou postavíme sněhuláka.

Podpořil byste Kadiatou tímto způsobem znovu?
Když si dám na pomyslné váhy to, co nás to stálo a to, co nám to přineslo a snad ještě přinese, tak myslím, že je odpověď jasná. Udělal bych to zase a každému tuto zkušenost, toto obohacení vlastního života vřele doporučuji.

Jaký význam může mít vzdělání Kadiatou pro Guineu?
Kadiatou od počátku říkala, že se po ukončení studia chce vrátit do Guineje a pracovat tam jako lékařka. Napsala o tom moc hezký motivační dopis, který byl součástí přihlášky na stipendium. Doufám, že jí toto přesvědčení vydrží a že jí nezláká bohatá Evropa. Někdy si to v duchu tak trochu romanticky maluju, jak bude v Conakry Kadiatou léčit chudé nemocné asi tak jako Albert Schweitzer. Ale uvidíme, jakým směrem se vydá, je to v jejích rukou. Každopádně si myslím, že vzdělání, které Kadiatou může získat na Univerzitě Karlově, může nejlépe uplatnit doma v Africe a že to Afrika moc potřebuje.