Josephe, kozy nám žerou úrodu na školní zahradě! Aneb… Jaké to je být koordinátorem projektů Centra Dialog v Guineji nebo Keni?

Vytíženost keňského či guinejského koordinátora by se mnohdy dala s lehkou nadsázkou přirovnat k vytíženosti superhrdinů z hollywoodských “akčňáků” :) Každý den koordinátoři odpovídají na nespočet dotazů, předávají zprávy a řeší nestandardní situace. Dotazy a žádosti přicházejí jak z pražské kanceláře Centra Dialog, tak i od skutečných rodičů místních dětí zapojených do programu adopce.

Každý věk a každá situace, ve které se dítko ocitá, s sebou nese svá specifika. Koordinátoři  děti znají většinou velmi dobře a to dovoluje řešit nestandardní situace rychle a efektivně. Složitější je to, když se třeba rodina odstěhuje do jiné čtvrti, vesnice nebo mimo město. To pak znamená dlouhé telefonování, dojíždění a organizaci předávání dokumentů. A když má takových dětí koordinátor víc, je to docela výzva.

Někdy je tedy získávání potřebných informací opravdu nadlidským úkolem. To platí dvojnásob v případě starších dětí,  které mnohdy studují za hranicemi regionu a získat od nich vysvědčení či dopis může být běh na dlouhou trať. A přeci jen nejde “pouze” o získávání informací pro vás, adoptivní rodiče. Koordinátoři jsou často také ti, kdo se mezi prvními dozví, když se třeba dítěti něco stane. V mnoha případech rodiče nemají prostředky na ošetření a tak volají, zda může koordinátor něco udělat. Ten mnohdy za své vlastní náklady pomůže, aby nedošlo k prodlení a až následně řeší situaci s námi.

Dalším, a to daleko obtížnějším, úkolem pro koordinátora je třeba rozhodování o vyloučení některých dětí z projektu. K vyloučení dochází například v situacích, kdy rodiče či studenti nespolupracují a nedodávají koordinátorovi vysvědčení a dopisy, nebo se přestěhují daleko za hranice regionu, anebo když dochází z jakéhokoliv důvodu k časté absenci ve škole. Tím totiž dochází k porušení závazku, který s adoptivními rodiči v ČR máme. Tento krok směrem k ukončení adopce bývá pro koordinátory obzvláště obtížný, jelikož jsou si vědomi, že bude mít vliv na budoucnost dítěte. Proto ještě před jeho uskutečněním často jedou i několik set kilometrů a snaží se situaci řešit jinými způsoby.  

Stávají se ale i pro nás komické situace, které nicméně už nemusí být tak vtipné na místě. Mezi ně patrí situace, kdy někteří adoptivní rodiče v dobré vůli dají do obálky pro své dítko peníze (i přes naše žádosti, aby to nedělali). Taková novina se prostě neutají a tak o tom za chvilku ví celá třída, celá škola, rodiče dalších dětí a koordinátor následně musí skutečným rodičům dětí vysvětlovat, proč jejich syn nebo dcerka také nedostal/a peníze, když jejich kamarád měl v obálce 50 dolarů od lidí z České republiky :).

I přes tyto někdy nepříjemné okolnosti jsou ovšem všichni koordinátoři dobrovolníky, kteří mají na starosti mnohdy i více než 100 dětí! Velmi často mají náročnou práci, která je zdrojem jejich obživy a společenským aktivitám se věnují ve svém volném čase. Někteří z koordinátorů jsou současně také zakladateli některých našich škol a věnují většinu svého prostoru službě pro komunitu. Jak sami vidíte, být koordinátorem je sice velice záslužná a pro srdce jistě bohulibá činnost, někdy je ale velmi náročná. Proto se snažíme vyjít našim africkým kolegům maximálně vstříc. Snažíme se být pro ně oporou a pomáhat jim, jak jen je v našich silách, ať už na dálku či přímo v terénu. Přibližně dvakrát ročně se za těmito účely vydáváme za nimi, do Keni a Guineje, kde pořádáme teambuildingová setkání, školení, semináře osobního rozvoje a další akce zaměřené na posílení a zefektivnění vzájemné spolupráce.  

Našich superhrdinů si moc vážíme a snažíme se být pro ně oporou!

Poslechněte si, co o projektu Adopce afrických dětí na dálku říká náš keňský koordinátor James!

https://www.youtube.com/watch?v=qLWwErSJi98&t=3s