Kam s ním v Africe?
Jaké obrazy máme v našich představách spojené s africkou přírodou? Jen ty nejpestřejší a dosti idealizované. Od rozlehlých savan se vzduchem tetelícím se nad nekonečným pásem travin přes stádo slonů kráčející pokojně za svou večerní koupelí až po magický zelený labyrint tropického pralesa, to vše zarámováno ohromným rudým diskem zapadajícího slunce. Takový obraz panenské přírody je však bohužel na hony vzdálen skutečnému stavu životního prostředí ve většině urbanizovaných center Afriky. Ekonomický rozvoj afrických zemí zatím neprobíhá s plným zřetelem na jeho ekologickou zátěž. Bohužel s nemalým přispěním zahraničních firem a tichým souhlasem místních činitelů. Množství znečištěného vzduchu stále prudce stoupá kvůli nedokonalému systému dopravní infrastruktury s absencí veřejné dopravy, kterou nahrazuje individuální automobilová doprava. Vozový park je notně zastaralý a jeho emisní limity tomu odpovídají. Dalším významným znečišťovatelem ovzduší je neekologické spalování odpadu. Jenomže i zde platí ono nerudovské „Kam s ním?“
Afrika je kontinentem s ohromnou přírodní rozmanitostí a obrovským množstvím nerostného bohatství i fosilních paliv, ale je škoda, že se zatím dostatečně nevyužívá skrytý energetický potenciál odpadu, který nikdo technologicky správně neskladuje, systémově netřídí a ani nepoužívá pro výrobu tolik potřebné elektrické energie. Kromě místních „zdrojů“ přispívají k neutěšené situaci také zahraniční exportéři odpadu, kteří chtějí mít doma čisto a dělají si z Afriky skládku. Ale to je jiná kapitola. Každopádně je pravda, že místním lidem není problém lhostejný a moc dobře vědí, že ho musí urychleně řešit, jinak je odpadky brzy zavalí. Správnou cestou ale není jejich pálení uprostřed rušných velkoměst ani zakládání nových skládek. To situaci jen zhoršuje. Odpadky je třeba efektivně a šetrně využít při recyklaci a jako palivo v moderních tepelných elektrárnách. Kdyby se odpadu využilo pro výrobu elektřiny, pokryla by se tak až pětina spotřeby* afrického kontinentu. To je v situaci, kdy více než 800 milionům lidí chybí stálý přístup k elektřině ze sítě, opravdu hodně. Druhotným zpracováním odpadu by se naopak spousta energie ušetřila, protože proces recyklace materiálů je energeticky méně náročný než jejich výroba z primárních surovin. Pro řešení odpadového hospodářství v Africe je naprosto klíčové vybudovat potřebnou infrastrukturu. To znamená postavit potřebná zařízení a zajistit systém třídění a svozu odpadu. Neméně důležité potom bude motivovat obyvatele jak a proč systém používat neboli postarat se o jejich pocit odpovědnosti za vyprodukovaný odpad.
Uprostřed Kibery, v prostředí, kde byste to asi nejméně čekali, se děti učí správnému nakládání s odpady už teď. Pod vedením místního koordinátora Adady se celá armáda dětských nadšenců vrhla na generální úklid odpadků největšího slumu v Nairobi. Malí školáci mají vůbec k odpadu zvláštní vztah. Na počátku jejich školní docházky stály právě odpadky. Byl to totiž právě první „recyklátor“ Adada, který přišel s myšlenkou vyrábět z odpadků šperky a módní zboží. Za peníze získané jejich prodejem vyrostla v Kibeře škola. V rámci úklidu, který byl součástí výuky, se děti naučily odpadky třídit a dozvěděly se přitom kolik nových věcí se nich dá v továrně udělat. V univerzálním ochranném dresscodu (to aby se neušpinili) vypadali všichni jako malí vědci, kteří berou svoji práci opravdu vážně. Není divu, že za ni sklidili od obyvatel Kibery patřičné uznání. Děti byly nejvíce překvapené, když se dozvěděly, že odpadky jdou přeměnit na elektrický proud do jejich žárovky. Volaly přitom: „To přece nejde, plastová lahev nesvítí!“ Ale jde, a proto přejeme všem africkým dětem, aby si co nejdřív mohly dělat úkoly a číst při světle získaném správným využitím odpadu.
*Zdroj: ekobydleni.eu
