Lednová cesta do Keni

Prvních pár dní mé cesty bylo ve znamení workshopu pro učitele z našich škol (z různých částí Keni) a komunitních škol z Kibery. Částečně jsme navazovali na seminář, který jsme dělali v Kibeře v srpnu 2015. Po roce a půl jsme chtěli vidět, kam se učitelé posunuli při aplikaci všeho, co nasbírali během kurzu, do praxe.

Když bych vám měla přiblížit, jak vypadá klasické keňské státní školství – shrnula bych to slovy: papouškování, rákoska, tresty a žádný prostor pro kritické myšlení. Přestože děti si obrovsky váží jakékoliv školy, do které mohou chodit, my a naši keňští koordinátoři opravdu věříme, že záleží na kvalitě vzdělání a na formě učení v našich školách. Proto jsme je také zakládali. A také proto chceme, aby se „naši učitelé“ neustále sami vzdělávali.

Workshop dal prostor učitelům z různých koutů země se sejít, podělit se o své zkušenosti a bavit se na mnoho zajímavých témat. Učitelé sdíleli nápady, jak dětem dát více reálných zkušeností s koncepty, které se učí, tak, aby si je mohly „osahat“. Sdíleli, jak vytvořit láskyplné prostředí hlavně pro děti, které prochází traumaty ve svém životě mimo školu… Půl dne jsme věnovali také tématu čím nahrazovat fyzické tresty a jak děti přátelsky motivovat k práci. Z toho vyplynula též diskuze o tom, jak si nenásilnou komunikaci obhájit před rodiči a opatrovníky dětí a celou komunitou.

Další dny jsem strávila s celým naším keňským týmem. Několikadenní shrnovací a plánovací schůzka byla velmi inspirativní pro všechny. Ohlédli jsme se za rokem 2016, za výzvami, které nám tento rok přinesl a radostmi, které nám dávají sílu pokračovat v našich projektech. Dva dny jsme věnovali pouze tématu adopce. Shrnutí některých příběhů dětí mne nepřestávají udivovat. Děti, které naši koordinátoři doslova a do písmene sbírali z ulice – dnes, po 12 - 14 letech končí vysoké školy. Mají dobré práce. Vrací se zpět do své komunity a pomáhají ji rozvíjet a budovat. Mnoho z našich dětí se dostává na nejlepší univerzity v zemi. Několik dětí studuje medicínu, či práva.

Mnoho z našich škol v loňském roce prošlo nějakou rekonstrukcí… někde pouze minimálními opravami, jinde (např. Utu Academy v Nairobi) se přestavovala celá škola. Díky velmi dobré reputaci ve všech našich školách stoupá počet dětí a některé z nich již nemohou další děti přijímat, protože by již ohrožovaly svou kvalitu.

Největším plánem pro rok 2017 je pro naše keňské projekty postavení střední školy, do které by se „naše“ děti posouvaly z „našich základek“. Střední školství v Keni je na místní poměry velmi drahé (cena školného ve státních školách se pohybuje od 15.000Kč do 50.000Kč za rok, podle kvality). Kvůli této vysoké ceně mnoho z dětí z projektu adopce končí na méně kvalitních místních středních školách. Naše vlastní střední škola pro děti z nejchudších rodin by dala šanci umožnit velmi kvalitní vzdělání i těm, kteří si to nemohou dovolit. A jelikož již máme bohaté zkušenosti ze základního vzdělání, věřím, že by měla stejný úspěch jako našich 6 základních škol. 

V tématu středoškolského vzdělání jsme se tedy pohybovali opravdu dlouho… :-)

No a posledních pár dní jsem strávila návštěvou našich škol v Nairobi. Fotky z Kibery můžete najít zde a zde. 

Přikládám pár foteček, snad se vám budou líbit.

Díky moc za vaši podporu!