Domů chodí společně s dalšími kamarády a po příchodu všichni pomáhají rodičům. Churchill nejdříve nanosí vodu na večer. Pomůže mamince umýt a vyčistit nádobí a nářadí, které použila během dne. Po tom, co pomůže mamince, jde pomoct zbytku rodiny vyplít kukuřici na políčku, kde bývá až do pul šesté. Potom si jde na hodinu hrát s přáteli. Obvykle hrají fotbal s míčem udělaným z igelitových tašek svázaných provázkem. Fotbal je Churchilův nejoblíbenější sport. Když přijde v půl sedmé domů, vykoupe se a udělá si domácí úkoly do školy, zatímco jeho maminka připravuje večeři. Večeří se kolem osmé a potom se Churchill ještě učí na další den. Spát chodí v 9.
Díky podpoře, kterou Churchill dostává z projektu adopce na dálku, si jeho otec všiml, že se opravdu zlepšil ve škole a je více přítomný i při pomáhání v domácnosti. V porovnání se současnou situací, si dříve jeho rodina nemohla dovolit základní požadavky pro školní docházku, především školní uniformu a učebnice. Kvůli tomu nemohl chlapec chodit do školy pravidelně, často chyběl i několik týdnů v kuse. Čas, který netrávil ve škole, trávil na plantážích s cukrovou třtinou, aby pomohl s obživou rodiny. Toto prostředí ho ale mohlo svádět k zneužívání návykových látek, jelikož lidé pracující na plantážích většinou berou drogy, nejčastěji bhang.
Churchil se díky pravidelnosti chození do školy velmi zlepšil, což potvrzuje většina učitelů. Už nebývá tak pozadu za ostatními spolužáky a jeho známky se značně zlepšily. Ačkoliv má Churchill rád všechny předměty, jako jazyky a občanskou výchovu, jeho nejoblíbenějším předmětem je matematika a věda. Jednou by chtěl být doktorem a pomáhat hlavně nemocným AIDS a HIV pozitivním.
Díky projektu má mnoho dětí jako Churchill žijících v Miwani s takovými velkými ambicemi možnost získat potřebné vzdělání aby mohli zajistit sebe a svou rodinu nezávisle na někom jiném.