Na dobrodružné cestě

Potenciál mladé populace

„Africké mládí je klíčem k trvalému hospodářskému růstu“, je populární mantra stárnoucích afrických vůdců, kteří ji omílají stále dokola ve snaze šířit optimismus a víru v budoucnost. V roce 2017 přijali představitelé unijních států jako oficiální téma: „Využití demografické dividendy prostřednictvím investic do mládeže“. K efektivnímu využití ohromujícího potenciálu této dividendy je zapotřebí investovat především do kvalitního vzdělání, které odpovídá potřebám daného státu. Bude-li splněna tato podmínka, promítne se i do podmínek dalších: zdravotního stavu populace i nastartování ekonomického a sociálního systému. Nezastupitelnou roli hraje také dobře fungující vláda a řízení státu, protože je nezbytné zajistit kvalitní zákony, funkční exekutivu, stabilitu systému, transparentnost obchodů či transakcí a minimalizovat míru korupce.

Trh nevyřeší všechno

Nejlepší a nejschopnější mladí lidé v Africe bohužel ztratili víru ve schopnost svých vlád prosadit celospolečenské změny, a tak se snaží používat své podnikání jako prostředek k vytvoření spravedlivější společnosti. Nefunkční veřejný sektor dal vzniknout sociálnímu podnikání, které si klade za cíl zvrátit nepříznivou situaci ekonomicko/tržními silami, jako jsou konkurence, franšíza, orientace na zákazníka a další marketingové nástroje. Takové sociální podniky, mnohdy značně obdivované a povzbuzované, ale dosud udělaly málo pro vyřešení sociálních problémů. Jejich rostoucí popularita bohužel odvádí pozornost od zásadní role občanské společnosti, politické činnosti a práce demokratické vlády při prosazování změn. To je důležité zvláště v Africe, kde za většinou problémů stojí právě extrémní selhání státních institucí. Mladí reformátoři a aktivisté správně cítí, že právě do nich musí přesměrovat svoje jedinečné schopnosti, nadšení a know-how.

Překážky na cestě do politiky

Když už se mladým inovátorům podaří zbavit iluzí o samospasitelném sociálním podnikání a místo toho se rozhodnou prosazovat změny působením ve veřejném sektoru, nemají to zrovna snadné. Veřejná správa v mnoha zemích (nejen tohoto, viz mapa) kontinentu je bohužel vnímána jako jedna z nejzkorumpovanějších na světě (worldpopulationreview.com). Účastí na vládnutí elity z rodinných, klanových, etnických nebo náboženských linií dále posilují svůj vliv. Jsou země, kde rodinné dynastie, mnohdy podporované u moci ze zahraničí, prakticky znemožňují vstup nových a progresivních lidí do politiky. Kromě boje s korupcí a protekcionismem čelí začínající mladí politici i fyzickým hrozbám. Ať už jde o zákroky proti studentům nebo věznění umělců, potlačování opozičních hlasů na celém kontinentu je běžné. Mladí Afričané příliš dobře znají osud těch, kteří byli poraženi autokratickými vůdci a jejich spojenci, a bojí se. Poslední a dost možná nejobtížnější překážkou na cestě do politiky je „mechem porostlá“ gerontokracie, která se drží vší silou u vesla.

Mocné nástroje doživotních vůdců

Skutečnost, že většina afrických společností je stále postavena na systému seniority, komplikuje přenos jakékoliv skutečné moci na mladé lidi. „Už od raného mládí nám stále připomínají, že máme respektovat naše starší,“ říkají aktéři kampaně #NotTooYoungToRun za snížení věkové hranice pro kandidování na zvolenou funkci. Kampaň má za cíl nastartovat potřebné změny na celém kontinentu, kde věk představuje zcela legální překážku pro vstup do politiky. Mladí Nigerijci usilují o snížení věku kandidátů do Poslanecké sněmovny z 30 na 25 let, do Senátu a na guvernéra z 35 na 30 let a na úřad prezidenta ze 40 na 30 let. 

Dále se od mladých Afričanů, kteří se začali věnovat karíéře ve veřejném sektoru, očekává, že budou ctít kodex tiché úcty k danému status quo. Nebudou měnit zavedené postupy, budou korupci tolerovat a posléze podplácení sami vyžadovat. Za projevenou tichou úctu si potom budou moci tiše budovat doživotní kariéru. Na ty, kteří hledají změnu, se hledí jako arogantní jedince přehlížející zažité normy. Kulturní zvyky, které ctí senioritu, prakticky neumožňují mladým lidem tento systém kritizovat, natož navrhovat a provádět změny.

Africký politolog David Kiwuwa říká: „...vůdci, kteří by si měli užívat svého politického důchodu v klidu a míru, jsou téměř nesesaditelní.“ Je to proto, že stále vzbuzují úctu a nespoutanou loajalitu svých příznivců. Navíc jsou mnohdy považováni za „otce národa“, kteří vedli boj za nezávislost nebo osvobození. To je činí bezúhonnými a umožňuje přivřít oči nad jejich nedostatky, nelegálním prodlužováním funkčního období nebo prostou senilitou. Důsledkem této glorifikace je fakt, že milióny mladých znají za svůj život pouze jednoho vůdce. Se smutným úsměvem je možné konstatovat, že takový člověk se narodil před příchodem sociálních médií a internetu a v případě některých i před vynálezem televize, elektrických holicích strojků a kráječů chleba. Takoví vůdci pochopitelně zcela ztratili kontakt s realitou dneška a sociální sítě tak nazývají „zbraněmi hromadného ničení“, protože na nich mladí lidé upozorňují na neřešené problémy.

I když to zatím ve vládních garniturách vypadá docela jinak, ​​mladí Afričané jsou bezesporu ekonomickou i politickou budoucností kontinentu. Držme jim palce, aby nehleděli na přemrštěné náklady (finanční i lidské) na cestu do veřejných funkcí, aby odolali korupci a hrozbám násilí a aby porazili všemocnou gerontokracii. Pokud chtějí prosadit účinné a trvalé změny ve svých zemích, musí pro svou misi zvolit tu nejlepší možnou strategii a vybojovat vítězství v politické aréně.

Obrazové zdroje: www.transparency.org, www.population.un.org