A přece se učí!
V posledních dnech se nestačíme divit raketovému nárůstu nových případů koronavirové infekce. Mutace delta přesvědčivě demonstruje svou sílu. Vzpomínáte si na pohodový prázdninový čas, uzavírání očkovacích center a mávání rukou nad další podzimní vlnou? Právě tou dobou vrcholila čtvrtá vlna ve Východní Africe viz obr. dole.
Na podzim však nastal dlouho očekávaný pokles epidemické křivky a s ním i vytoužené ukončení celostátního zákazu vycházení. Keňský prezident Uhuru Kenyatta jej vyhlásil 20. října za jásotu a potlesku zúčastněných u příležitosti státního svátku Mashujaa. Přitom však upozornil: „Ještě nejsme z lesa venku, a proto musíme pokračovat v dodržování protiepidemických opatření, abychom mohli nastartovat naší ekonomiku.“ Pro urychlení zatím dosti slabé vakcinace (necelých 5 % plně naočkované populace) slíbil od dubna zahájit v Keni provoz továrny na plnění a expedici vakcín proti covidu. Nízké procento nově odhalených případů pokračuje i dva měsíce od rozvolnění. Doufejme, že to tak bude pokračovat a že za dobrými čísly není jen nízké testování v zemi. Snad to tak zůstane i přes rozmáhající se šíření mutace omikron.
Pro všechny školáky v Keni předznamenal nástup epidemie covid-19 těžké časy. Uzavření škol v roce 2020 představovalo přerušení výuky pro více než 17 milionů dětí, čímž se kromě vědomostních výpadků zvýšilo také riziko násilí, dětské práce a dětských sňatků. Na počátku roku 2021 byly sice školy po devíti měsících opět otevřeny, ovšem v režimu protiepidemických opatření, jejichž dodržování značně ztěžuje studium a dává žákům i učitelům pěkně zabrat. Představte si, jak těžké je pro neposedné keňské školáky dodržovat potřebný odstup při společném učení, jídle a hraní. Navíc s přihlédnutím ke kapacitám učebních prostor je to v mnoha keňských školách, obzvláště třeba v Kibeře, téměř nemožné. O to důsledněji se proto dbá na dodržování dalších opatření. Studenti musí nosit roušky, nechat si změřit teplotu a také si umýt a vydezinfikovat ruce. Pro učitele a správce škol nebylo jednoduché zajistit v požadované míře zařízení na mytí rukou a pro žáky zase dodržování pravidel. „Vždyť pod maskou je takové horko a v plné třídě se tak obtížně dýchá!", stěžovaly si mnohé z nich. Ale nakonec to zvládly, protože si uvědomily, že je to potřeba. Školy se jim snažily ze všech sil ulevit a přeměnily větší místnosti (knihovny nebo jídelny) a venkovní stinná místa pod stromy na dočasné učebny.
Závažnějším dopadem pandemie je ovšem devítiměsíční výpadek v učení, který poznamenal především menší děti, jejichž znalosti a dovednosti v matematice, čtení a psaní se citelně snížily. V Keni, kde je připojení k internetu a přístup k počítači pro děti nejen z chudých rodin takřka nedostupné, zůstává jakákoliv forma distanční výuky pouze zbožným přáním. Studijní výkon dětí tedy poklesl z pomyslné stovky na nulu a to musí být znát. Všechno se samozřejmě dá dohonit, ale na děti čeká velká hora učení. Přejme všem „Špuntům“ v Keni i celé Africe, aby se na cestě za vědomostmi nenechaly odradit nepříznivými okolnostmi či vývojem epidemické křivky, protože ta nakonec vždycky půjde dolů. Ale vzdělání jim zůstane.
Proto přes 20 let směřujeme většinu našich aktivit do podpory vzdělávání. Díky projektu adopce na dálku s názvem „Pošli špunta do školy“ se mohou vzdělávat i děti z nejchudších rodin. Šanci na lepší život tak dostalo již 3 500 dětí z Keni a Guineje a spousta dalších na ni čeká. Pošlete Špunta do školy a změníte jeho budoucnost daleko více než byste čekali. Děkujeme.
