Rozhovor s naším milým kolegou Tonim Antonuccim - jedním ze zakladatelů Centra Dialog
Toni, adopci afrických dětí na dálku se Centrum Dialog věnuje už téměř 15 let. Jak celý projekt vlastně začal?
V roce 1999 vznikl nápad založit humanistické aktivity a navází rozvojovou spolupráci s africkými komunitami. Společně s kolegyní a kamarádkou Táňou Bednářovou jsme se rozhodli vycestovat do Afriky a zjistit potřebné informace. V té době se nám ozval jeden z pražských guinejských studentů, který nás ujistil, že jeho rodina nám bude nápomocná a bude na nás čekat na letišti v Conakry. Dorazili jsme do Guineje a během následujících týdnů jsme zkontaktovali několik stovek studentů místní univerzity. Hledali jsme ty, kteří se zajímají o budoucnost své země a chtějí přispět k jejímu rozvoji. Tito noví přátelé postupně začali rozvíjetdobrovolné projekty ve své místní komunitě, nejčastěji v oblasti vzdělání a zdravotní prevence. V roce 2003 nás jeden z partnerů požádal o podporu vzdělání pro devět dětí z chudších rodin. Postupně počet dětí podpořených na dálku rozrostl až do dnešních rozměrů.
Ty osobně máš na starosti Guineu, jaká je tamní situace ve školství? S čím se nejvíce potýkáte?
Školství v Guineji má mnoho nedostatků zejména v oblasti infrastruktury. Stát bohužel dodnes nedokáže zajistit vzdělání pro všechny děti. Příčiny této situace jsou způsobeny různými faktory, např. historickými. Dlouho byla Afrika použitá jako „důl západu“ na přírodní a nerostné bohatství. Po získání nezávislosti frankofonní se Afrika obecně a Guinea především ocitla pod různými formami embarga. Bývalé koloniální země příliš nepomáhaly tomu, aby byla Afrika samostatná, vzdělaná, svobodná a suverénní. Ovšem dnes počet vzdělaných lidí v Guineji rychle narůstá, ale přesto jsme ještě daleko od zajištění práva na vzdělání pro všechni dětí a čeká nás ještě hodně práce.
Úzce spolupracuješ s místními koordinátory, jak se stalo, že se lidé z druhého konce světa zapojili do tohoto projektu? A ještě navíc na dobrovolné bázi?
Guinea není zas tak daleko, z České republiky jen 5000 km. Koordinátoři se zapojili do projektu Centra Dialog dobrovolně, protože v tom vidí perspektivu por vlastní zemi a zlepšení životných podmínek tamních dětí.
Můžeš nám popsat, jak probíhá celý postup zařazení dítka do databáze dětí k adopci?
Naši afričtí koordinátoři jsou aktivní součástí místních komunit. Jsou přítomni a účastní se společenského, ekonomického, náboženského a kulturního života. Znají na místě děti, které nejvíce potřebují podporu ve vzdělání. Děti jsou vybírány společně s místními komunitami. Kritériem je rovnoměrné zastoupení dívek a chlapců, a také účast všech etnických a náboženských skupin.
Několik koordinátorů založilo i vlastní školy, proč se tak stalo?
Naši koordinátoři jsou si plně vědomí, že stav státního školství v Guineji není takový, jaký by si přáli. Stav škol je často velmi neutěšený, s vysokým počtem žáků ve třídách a velmi nízkou kvalitou výuky. Potřeba založení vlastních komunitních škol vyšla od tedy společně od koordinátorů a rodičů dětí. Ti se také následně podíleli na uvedení myšlenky do praxe. Naše školy nejen umožňují dát dostupné a kvalitní vzdělání těm, kteří to potřebují, ale být také v denním kontaktu s mnoha adoptovanými dětmi.
Proč si ty myslíš, že program adopce afrických dětí na dálku má z dlouhodobého hlediska smysl?
Adopce afrických dětí na dálku je způsob, jak pomoci lidem, udělat něco dobrého pro sebe a pro ostatní, usnadnit lidem cestu ke vzdělání a k vlastní nezávislosti. Z mého pohledu, co má z dlouhodobého hlediska smysl, přesahuje rámec tohoto programu. Snažit se najít vnitřní jednotu, mít rád sebe a ostatní lidí, pracovat na sobě, podpořit kolem sebe to pozitivní, nechat v sobě volně působit to dobré, přichystat se na novou, lidštější dobu, která je na obzoru a kterou svět naléhavě potřebuje.
