Školní brašny zaženou hlad
Ještě před měsícem byla koronavirová pandemie Africe zdánlivě vzdálená, ale v otevřeném světě nedokáží neviditelného nepřítele zastavit ani nejpřísnější opatření, a tak se vlna začíná přelévat i na černý kontinent. Keňská vláda proto vyhlásila v zemi přísný zákaz shromažďování více než 15ti lidí, zákaz nočního vycházení od 19 do 5 hodin a omezení volného pohybu. V Kibeře a dalších slumech v Keni berou komunity preventivní opatření proaktivně do svých rukou. Například místní organizace Shofco zřizuje stanice na mytí rukou při vstupech do slumu, informuje dům od domu, rozváží mýdlo a dezinfekci rukou a bojuje proti fámám a dezinformacím. Na kolik budou vládní i komunitní opatření účinná se teprve uvidí. Jeden citelný dopad však mají okamžitě. Pro lidi, kteří žijí ze svých příjmů ze dne na den, znamená ztráta práce kvůli již zavedeným opatřením přímé ohrožení jejich samotné existence, protože prostě nemají na jídlo a jejich rodiny začínají bojovat o holé přežití.
Potravin je obecně v Keni zatím dostatek a místní farmáři je dodávají do všech měst v zemi. Pro pohyb jejich distributorů zákaz vycházení neplatí. Na rozdíl od většiny lidí po celé Keni, včetně slumů. Ti mohou poté, co přijede dodávka, krátkodobě vyjít z domu na nákup, zařadit se do mnohasetmetrové fronty (o dodržování bezpečné vzdálenosti ani nemluvě) a trpělivě čekat až na ně dojde řada. Přitom občas dochází k nepokojům, kdy lidé berou farmářské vozy rovnou útokem. Policejní zásah při rozdělování státní potravinové pomoci si dokonce vyžádal tři oběti na životech. Záběry z něj minulý týden odvysílala africká CNN. Větším problémem než distribuce potravin je finanční insolvence lidí, kteří si nemají jídlo za co koupit. Značná část příjmů obyvatel slumů je bytostně závislá na volném pohybu osob. Se zákazem vycházení je proto výrazně omezen pouliční prodej všech možných výrobků, praní prádla a další služby. Ze dne na den zmizela také většina příležitostných prací, na kterých je životně závislých okolo 80 % místních obyvatel. Každodenní rytmus práce, jídlo na stole, práce, jídlo na stole byl díky opatřením nemilosrdně zastaven. Lidem nezbývá než pokrčit ramena a konstatovat smutný fakt: „No work, no food.“ Situaci v rodinách ještě zhoršují zavřené školy, kde se alespoň děti mohly jednou, dvakrát za den dosyta najíst. Keňská vláda sice začala podnikat dílčí kroky na pomoc nejzranitelnějších, tj. starých a zdravotně postižených, ale potřeby zoufalých „hladových“ rodin po celé Keni vůbec neřeší.
Keňští koordinátoři, kteří si uvědomují velké obavy lidí z dlouhodobého hladovění, se rozhodli udělat pro zlepšení daného stavu, co bude v jejich silách. Jak říká náš kiberský koordinátor Adada doslova: „Prozatím je jídlo naší prioritou. Musíme zachránit životy.“ A tak se během hodinové videokonference s českými kolegy z Centra Dialog, během kterého se řešilo hlavně téma zavřených škol, zrodil nápad použít část prostředků určených na pořízení školních potřeb k nákupu jídla pro rodiny, které zoufale volají o pomoc. Všichni se shodli na tom, že novou aktovku nebo boty nepotřebují děti za dané situace tolik jako jíst a ve zdraví přežít období pandemie. Za tyto potřeby pro jedno dítě se nakoupí 10 kg kukuřičné mouky, 4 kg rýže, 2 kg fazolí, 2 l oleje, 2 kg cukru a jedno mýdlo. Potraviny budou směřovat do příslušné rodiny dítěte. Mezi koordinátory proběhla celkem vášnivá odborná diskuze ohledně výběru potravin, ve které zazněly praktické i nutriční argumenty. Proč byly vybrány právě tyto suroviny? Z kukuřičné mouky se vyrábí Ugali, která je základním jídlem v každé keňské rodině, rýže je druhou hlavní potravou s dostatkem škrobu, fazole jsou dobrým zdrojem bílkovin, cukr v čaji doplňuje jednotlivá denní jídla, na oleji se připravují základní suroviny a mýdlo zabezpečí čistotu rukou před i po jídle. Pevně věříme, že každý den, kdy prostředky na školní potřeby umožní lidem se najíst a přežít, je dobrý.
