Třeba mají málo talířů…
Většinou ale platí, že lidé travi vetšinu času venku, a že žijí spolu – je to venku, před svými domečky, kde vaří rýži, čistí rybu k obědu, s neuvěřitelnou rychlostí loupají mango nebo perou na valše prádlo. Je vcelku těžké rozlišit, do jakých domů patří pobíhající děti, které si na ulicích hrají… celá ulice je má na očích, aby se jim nic nestalo.
Díky místní pohostinnosti jsem byla vcelku často pozvaná na oběd v rodinách. Hned poprvé jsem se ale trochu zarazila, když před nás na stoličku postavili obrovský talíř s jídlem… jen jeden obrovský talíř s jídlem a vidličkami kolem! „Třeba mají málo talířů“, pomyslela jsem si, poděkovala za vidličku a dala se do jídla. Během takových společných obědů se stávalo, že mi hostitel (většinou jeden z našich koordinátorů) začal krájet rybu, protože viděl, jak zápasím s kostmi, nebo mi přistrkovat větší kousky masa (asi proto, abych vyrostla). A když mi pálivostí místních jídel tekly slzy (místní děti se smály, když mě viděly smrkat do papírových kapesníčků) a já dostala nějaké sladké ovoce namísto hlavního chodu, uvědomila jsem si, že se zde odehrává něco více než jen praktické řešení nedostatku talířů v Guineji. Většina lidí, které jsem poznala, měli vcelku jinou představu o tom, co považují za „svoje“ a co je „ostatních“. Jako kdyby pro ně všechno sedělo na jednom obrovském talíři a oni si vidličkou nabírali jen to, na co právě mají chuť, zatímco přistrkují větší kousky těm, kteří to podle nich právě potřebují...
Rádi byste se dozvěděli více o projektech v Guineji, „našich školách“, nebo si jen tak popovídali o adopci? Přijďte na kafe k nám do kanceláře (Sokolská 32, 120 00 Praha 2). Můžete nas také zastihnout na čísle +420 608 917 760 nebo na emailu centrum@centrumdialog.cz. Budeme se těšit! :-)
