Veselé špuntiny!
Nechceme být distributorem rybích konzerv, ale instruktorem rybářského výcviku…
Pomoc musí vést k soběstačnosti. Tohoto osvědčeného postupu se důsledně držíme a mnohdy tím dokážeme i překvapit. Kdysi dávno jsme lehce zaskočili jednoho nadšeného adopťáka, když jsme mu řekli, že jeho dar na čtvrtletní placení obědů v PapOnditi je sice super, ale že ho nechceme. Když překvapený výraz v jeho obličeji odezněl, snadno jsme ho přesvědčili, ať místo obědů zasponzoruje nákup políčka, několika krav a hejna slepic. Farmička přináší užitek doteď a tak to má být. Je to tak, lepší než smutně koukat do prázdné konzervy je sebevědomě nahodit vlastní prut ☺
Kde se vzal „Špunt“?
Tuhle otázku slýcháme dost často. Za vším stojí jedno prosluněné odpoledne, kdy jsme si dali brainstorming na tramvajovou reklamu a slova jako „adopce“, „dálka“ nebo „vzdělání“ nám najednou přišla úplně prázdná. Věcně správná, ale bez života v sobě, děsná nuda! Rozhodně při pohledu na dětské tváře s úsměvem od ucha k uchu. „Co my to vlastně děláme?“, ptali jsme se sami sebe a jednoduše si odpověděli: „No, my vlastně posíláme Špunty do školy“. A bylo to na světě! Z jednorázové kampaně vzniknul název celého projektu, který má v sobě dětskou přímočarost a radost.
„S úsměvem jde všechno líp“ není otřepaná fráze
Bez „koňské“ dávky optimismu bychom toho tolik nedokázali. Obzvlášť naši afričtí koordinátoři ho mají tolik, že na něj nestačí ani velká voda, ani velké starosti, ani velká pandemie. Vždycky si vědí rady a s lehkostí a nadhledem sobě vlastním najdou řešení. „Chybí škola? Nevadí, postavíme. Chybí parcela? Nevadí, využijeme kostel, skládku, kus louky…“ A pořád se při tom usmívají. Je strašně obohacující vidět, jak dokážou rozhýbat věci, aniž by tyto hýbaly s nimi. A také se spousta věcí točí kolem nich! Představte si, že procházíte čtvrtí Kenien v Conakry, zpoza rohu vyjde chlapík a kolem něj se hemží roj smějících se dětí, které pokřikují: „Tonton Joe!, Tonton Joe (strýček Joe).“ Joseph Tolno ovšem není žádný místní klaun, ale velmi vážený chlapík, stojící za úspěšnými alfabetizačními projekty a školou Salifa Keity, prostě přirozená autorita. Jeho styl komunikace je ale tak neformální a zábavný, že ho děti zbožňují. Ale dokáže jím samozřejmě získat i dospělé.
Návraty jsou prostě nejvíc
Samozřejmě, že nás vždycky hrozně těší úspěšný absolvent vysoké školy s „rourou“ v ruce. Máme radost a jsme hrdí na něj i všechny co mu k ní pomohli. Nicméně opravdový doják zažíváme při osobním setkání s dětmi, které se proměnily v úspěšné muže a ženy. Před očima proletí časosběr posílaných fotek - od rozesmátých špuntů po seriózní studentíky, důvěrně známá ID, trampoty i úspěchy. A do očí pro změnu vletí slzy. Ještě silnější emoce dokáže vyvolat pouto mladých lidí k projektu, kteří mu vrací to, co od něj dostali. Vědí o sobě, mají skupiny na WhatsAppu a čile spolu komunikují. Žádné sentimentální vzpomínání, domlouvají se jak pomoci tam, kde je třeba. A tak například budoucí lékaři a právníci, kteří si pamatují, když se v PapOnditi stavěly nové třídy pro jejich ročník, pomohli znovu postavit školu po povodních…Wow! Peace Kids se proměnili v Peace Adults ☺ Jsou dospělí a mají spoustu plánů do budoucna, stejně jako projekt „Pošli špunta do školy“.
Abychom je mohli uskutečnit, prosíme vás o Nejkrásnější dárek ke 20. narozeninám - příspěvek na administrační systém zbrusu nového webu neboli “Admin”. Tato naprosto zásadní (ovšem také velmi drahá) součást webových stránek dokáže výrazně zrychlit a zjednodušit naši práci, což v důsledku znamená poslat do školy ještě více špuntů! Děkujeme i za ně. :)
Darujte zde nebo na účet číslo 51-168 765 02 57/0100 VS:60056
