ekolog bez politické příslušnostiLázně Bohdaneč, Za Školkou 647tel/fax 466 921 106 e-mail klicpera@iol.cz Tento dokument je dovoleno šířit jako celek dálČeský zákon o chemických jedech č. 114/1999 Sb. klasifikuje uran (pod číslem CAS 7440-61-1 a indexem 092-001-00-8 a jeho sloučeniny pod číslem 092-002-00-3) jako jedy pro účely režimu trestního zákona. Zahraniční katalogy jej označují i v kovovém stavu za „very toxic“. Jako ekolog zvláště těžce nesu lži a přejmenovávání skutečností za účelem zmírnění dopadu mezi obyvatelstvem zemí podílejících se na výrobě a využití nových zbraní: Jaderný odpad z výroby paliva do atomových reaktorů dostal pro laiky uklidňující název Ochuzený Uran, DU-munice podle depleted uranium a tvrdí se, že není RADIAČNĚ vůbec nebezpečný. Jako odpad z výroby reaktorového paliva by se musel za drahé peníze obtížně ukládat a tak se hledalo jeho jiné využití. Ukázaly se výhodné vlastnosti pro využití ve zbrojním průmyslu. Pro veřejnost i vojáky s ním manipulující se zapomíná uvést, že i ochuzený uran je stále radioaktivní. Jeho aktivita je snížena jen na 60% původní hodnoty, je však stále stejně chemicky jedovatý. Vláda Spojených států a velení NATO vč. členských zemí se snaží tento problém bagatelizovat a poukazuje zejména na svých internetových stránkách na to, že DU munice je vlastně přínosem, protože má nižší radioaktivitu než běžný uran a je vysoce účinná. Uran má vysokou odolnost proti tepelnému namáhání – taví se až při 1133°C. Rychlost oxidace kovového uranu je podobná jako u čistého hořčíku, který se užíval dříve např. pro fotoblesky. Teploty při výbuchu nebo hoření dosahují hodnot bílého žáru. Oxidy uranu mají podle složení barvu od žluté přes oranžovou až po černou.V prodejních databázích chemických firem můžeme zjistit, že čistý ochuzený kovový uran (hustota 19,1) má prodejní cenu asi 9.500 DM za kg, ovšem aktivitu celých 25.381 Bq/g a je klasifikován jako látka nebezpečná vodám (WGK3). Za jedinou vteřinu tedy v gramu uranu proběhne 25.381 rozpadů spojených s vyzářením částic alfa. Poločas rozpadu uranu 238 je 4,5 miliardy let a v rozpadové řadě najdeme také populární radium a radon. Pro srovnání: Plynosilikáty s radiačním účinkem z Prefy užívané k občanské výstavbě před rokem 1985 měly aktivitu něco přes 400 Bq/kg a norma pro stavební materiály je dnes 150 Bq/kg a pro pitnou vodu 50 Bq/l (atomový zákon 184/1997 Sb.). Ochuzený uran je tedy radiačně asi půlmilionkrát aktivnější, než smí být naše pitná voda. Nenápadně se nemluví o tom, že je uran prvek chemicky velmi reaktivní a že oxid uranový vznikající při explozi střel a při jejich korozi má okamžité smrtící účinky již v dávce 6 mg/kg a je tedy DESETKRÁT jedovatější než v životním prostředí ostře sledovaný chrom nebo kadmium a prakticky stejně jedovatý jako oblíbený travičský prostředek arsenik. Při explozi střela uvolňuje tento superjed okamžitě do svého okolí, má tím ihned po vdechnutí zabíjet nepřítele v krytech, kam se má probít. Ale také osoby, které tam vstoupí později nebo vdechnou prach z výbuchu. Jak uran působí v dlouhodobě podávaných podprahových dávkách, se moc neví. Podle dosud známých a v podstatě veřejně dostupných údajů způsobuje docela jistě poškození ledvin, jater, je prokázaným karcinogenem. Chronické otravy působené nižšími dávkami v dlouhodobém působení mají za následek poškození plic, tvorby krve, nervů, vnitřních orgánů – zejména žaludku a trávicího traktu, sníženou plodnost a narušení vývoje plodu. Všemi svými účinky je jednoznačně mutagenní. Jen o něco méně jedovatý je uranylacetát (204 mg/kg) a nitrát (1654 mg/kg), i tyto látky jsou stejně jako kovový uran označeny jako prudce jedovaté. Uvedené koncentrace nitrátu a acetátu ale je třeba přepočíst na samotný uran a koncentrace již dostaneme zhruba poloviční. Zatím utajované vojenské výzkumy jistě přinesly mnohem hlubší poznatky, které zatím neznáme. V poslední době se objevila informace o tom, že armáda USA zkouší toxické účinky střel z ochuzeného uranu na společenstvu ryb, živočichů a rostlin na západním pobřeží státu Washington. Příznaky otrav popisované u vojáků z Bosny jsou obdobné, jako u chronických otrav olovem a AIDS a potvrzují i údaje o účincích popisovaných u toxicity uranu. Podle některých údajů se střely s obsahem uranu zkoušely i v armádách Varšavské smlouvy, ale po masivním výskytu leukémií byly zkoušky zastaveny a munice stažena. Zkoušky probíhaly v 70.letech ve zbrojovce Slavičín. Jejich pracovník, který chodil k pancířům při zkouškách probíjecí schopnosti uranových KE-střel, zemřel na leukémii. Rusové již tenkrát naše vojenské výzkumníky varovali, neboť s tím měli neblahé zkušenosti a stovky případů otrav. Průbojnost pancířů se zkoušela i v dalších našich ocelárnách. První použití DU munice v ručních zbraních se všeobecně udává jako nasazení v izraelské armádě už kolem roku 1973. Uran je nyní používán ve všech rážích munice, od kulometných střel až po střely Tomahawk a ve speciálně naváděných leteckých pumách Bunkerbuster, jaké byly vidět v TV záběrech již ve válce v Kuvajtu (později se ukázalo, že šlo jen o propagační animace). Je používán také v některých součástkách leteckých motorů (zejména firmy Boeing v letadlech B 747, také DC-10, KC-135), na listy vrtulí (jedna vrtule obsahuje kolem 100 kg uranu) a pancíře vrtulníků Apache a pro jejich munici (nad 30 mm) a pancíře některých tanků. Vysoká hustota uranu je v přechodovém režimu probíjení podstatná – při rychlosti kolem 1500 m/s má vysokou kinetickou energii. Uran nahrazuje svými vlastnostmi drahý wolfram a má proti jiným ještě tu vlastnost, že je pyroforický a za pancířem po výbuchu shoří a zamoří chemicky oxidy uranu široké okolí zásahu. To se týká ovšem střel pro tankové kanony, u malých ráží je riziko menší (tam jsou úsťové rychlosti menší – pozemní a letecké kulomety), ale zato jde o velkoplošné zamoření uranem v terénu. I tyto střely ale již za letu hoří.Rozsáhlý britský dokument Válečná tajemství (ČT 2, říjen - listopad 2002) uvedl například 21.10.2002 některá fakta o použití střel s DU v Kuvajtu jako hlavní ničivé síle v roce 1991. Je vidět, jak střely z tanků Abrams ničí tanky ruského typu T 72 a jak z nich po zásahu téměř nic nezbude, jsou popsány i toxické účinky uranu při jeho vdechnutí, a to i dlouho po válce. Jen ve 30 mm střelách letounů Air Force A-10 bylo vystříleno v Zálivu asi 300 tun uranu. Ve filmu jsou také ukázky omylem zničených 6 vlastních tanků a 15 vozidel Bradley, dopadly jen o málo lépe než tanky ruského původu – mají totiž pancíř také s obsahem uranu. Hovoří se v něm i o dalších účincích uranu na zdraví vojáků (generál Barry McAffery, Dr. Douglas Rokke), a jsou současně předvedeny M 829 - tzv. Stříbrné střely proti tankům, jak s nimi bez sebemenší ochrany holýma rukama manipulují vojáci, aniž by byli upozorněni veliteli, o co jde. Situaci a účinky v dokumentu podrobně popisuje plukovník v záloze dr Asaf Durakovic, profesor nukleární medicíny v USA. Jsou uvedeny ukázky z tajného a nezveřejněného instruktážního filmu US Army o účincích inhalací uranu. Pobyt vojáků v zahraničních misích je ovšem relativně krátký na to, aby se projevilo chronické toxické působení a vojsko je také nepoměrně lépe chráněno, než civilní obyvatelstvo. Ve vyzbrojeném tanku však bylo naměřeno přes 2000 impulsů za minutu. Proto se také vyslovují hlasité pochyby o tom, že by vojáci byli uranem výrazněji ohroženi a problém se zamlžuje tím, že jejich následné problémy mohou souviset spíše s nervovým vypětím a depresemi z pobytu. Očividně se zamlžuje problém intoxikace prachem kontaminovaným ze střel DU munice. O zdraví civilistů v trvalém kontaktu s tím znečištěným prostředím se ovšem nikdo ve štábech armád nezajímá a ani dosavadní měření k tomu příliš nespějí, avšak objevují se například velmi znepokojující údaje od indických měřicích skupin v Afghanistanu i v Kuvajtu. Dr Chris Busby – vědecký sekretář European Committee on Radiation Risk a další v interwiew pro Al Ahram Cairo udávají, že ve válce v Zálivu bylo na Irák mimo Kuvajt vystříleno nejméně 350 tun DU, což je ekvivalentní alespoň kilogramu čistého plutonia, tedy klasické malé atomové bombě. Je zde dnes konstatován obrovský nárůst leukémií zejména u malých dětí a malformací v důsledku působení DU. Potvrzují to i zprávy WHO. V Iráku se nyní objevují desetitisíce dětí s vrozenými defekty – chybějícími končetinami nebo orgány, smyslovým a mentálním postižením v důsledku vysoké koncentrace uranu v celém území. V oblasti Basry je 10x vyšší výskyt malformací a leukémie dětí, než v Bagdádu, kde nálety byly menší. V krvi nemocných leukémií v Iráku byla zjištěna výrazně zvýšená koncentrace uranu. Znamená to, že jsou a dlouhodobě budou hromadně postiženi také naprosto nevinní civilisté, což je největší ze všech válečných zločinů, jaký může vůbec být spáchán. Rozsah obětí této munice je dnes již srovnatelný s následky v Hirošimě a Nagasaki. Otřesná fakta jsou k dispozici na odkazu Pandora DU Research Project. V Británii se objevila informace o zvýšeném riziku genetických defektů u dětí britských veteránů ze Zálivu. U těchto vojáků po návratu z Jugoslávie bylo zjištěno 14násobné zvýšení chromozomálních defektů. Budou tedy postiženy i britské děti. Střela s uranovým pláštěm již během letu hoří a při explozi uvolňuje do svého okolí oxid uranový, který je nejtoxičtější složkou ze všech produktů exploze. Pokud zůstanou někde kovové střepiny, tak uvolňují tyto produkty dál a nikdo neví, jakou rychlostí dochází u slitin v oceli ke korozi a uvolňování korozních produktů. Bylo ověřeno, že v mořské vodě se uran ze střel pomalu rozpouští. Střepiny střel již nikdo nesesbírá a tak budou podzemní vody a půda v místech dopadu střel po celou zbývající existenci této planety otrávené nebo alespoň potenciálně nebezpečné. Uran se bude dostávat z půdy transformací ponejvíce jako nitrát do potravinového řetězce a jeho prostřednictvím může ohrozit kohokoliv. Kolik se ho tam kde do dnešního dne skutečně dostalo, nikdo neví. Odhaduje se, že jen v Jugoslávii bylo proti Srbsku vystřeleno kolem 40 tis. střel o průměrném obsahu uranu 300 g, tedy minimálně kolem 12 tun uranu. Škody a náklady na jejich odstranění budou zcela nevyčíslitelné, nejméně v miliardách eur. Toxicitu uranu ovšem považují odborníci za mnohem větší nebezpečí, než jeho radioaktivní účinky. Některé sloučeniny uranu v různých valencích jsou docela dobře rozpustné, například dusičnany a karbonáty, které by běžně měly vznikat při korozních dějích v půdě a ve vodách. Údaje o nerozpustnosti sloučenin uranu mají obvykle za účel jeho nebezpečnost kamuflovat. I náš atomový zákon upozorňuje na to, že u uranu se kromě radiačních účinků ve vodě musí souběžně hodnotit také jeho toxicita. Máme střely s největším účinkem na nepřítele. Že tím útočíme proti sobě i své vlastní planetě, nikdo jaksi nebere na vědomí. Střely obsahující jakýkoli uran by měly patřit mezi zakázanou munici, protože jde v podstatě o chemické zbraně s dlouhodobým účinkem na životní prostředí jako celek, ne jen na vojáky nepřítele. Tento můj názor je mezinárodně právně podložen. Nikdo však neprovedl podrobnější průzkumy působení na obyvatelstvo zasažených území. Podle údajů zveřejněných nezávislými experty z Kanady 20.10.2002 na konferenci v Kataru se v Afgahanistánu po nedávných náletech zvýšila koncentrace uranu v biologickém materiálu již nyní více než 100x proti stavu před válkou. Prof. F. Bou-Rabee z Kuwait University naměřil po válce v zálivu jen v povrchové vrstvě písku silné 3 cm na ploše 2000 km2 v Kuvajtu 1993-1994 obsah uranu v průměru přes 4 kg /km2, přitom doložil podle poměru izotopů, že šlo o importovaný DU a současně naměřil i jeho vysoké koncentrace v ovzduší. Na nasazení nebezpečné uranové munice ve válce v Jugoslávii upozornili nejdříve japonští specialisté, již v operacích 1994-5 tam bylo použito asi 10 000 uranových střel různého kalibru, zejména protitankových. V roce 1999 však došlo k masovému nasazení této munice při náletech na Srbsko a Kosovo v množství asi 30 000 střel. Jedna střela ráže 30 mm obsahuje 0,3 kg uranu, střela 120 mm již několik kg. Jedna dálková střela Tomahawk obsahuje asi 30 kg uranu ve svém plášti. Jen na nálety proti Srbsku bylo vystřeleno 200 těchto střel, to je nejméně 6 tun uranu. Na veřejnosti se oficiálně nemluví o důsledcích nasazení DU ve válce v Kuvajtu nebo v Bosně a v Jugoslávii na civilní obyvatelstvo a dává se to až v poslední době do souvislosti s tzv. Nemocí ze zálivu, popisovanou zejména u vojáků zasahujících v Kuvajtu. Téměř nikde se ale neobjevila zpráva o tom, že v Makedonii bylo po náletech na Srbsko a Kosovo naměřeno osminásobné zvýšení radioaktivity importovaným uranem. Teprve později se publikovaly zprávy o zvýšené radioaktivitě naměřené v Kosovu komisí OSN, ale první zpráva (v tisku z 1.2.2001) od našich průzkumníků na území Kosova byla ještě negativní. V Maďarsku, Makedonii, Rumunsku a Bulharsku mají v zemi navíc celou přehršli střel a raket s DU, které zabloudily na jejich území.Podle informace zveřejněné pracovníky nemocnice Kasindol Banja Luka v Srbsku bylo jen zde registrováno v letech 1995 až 2001 1.226 případů zhoubných nádorů, z toho 370 smrtelných. Do roku 2000 jich z toho bylo ovšem jen 18. Po roce 2000 se konstatuje v této nemocnici 28% nárůst nádorů lymfatických žláz, 50% nárůst nádorů pokožky a měkkých tkání, 58,5% nárůst nádorů urogenitálních partií, 65% nárůst rakoviny dýchacích orgánů a 108% nárůst rakovin trávicího traktu. V témže prameni odhaduje britský vědecký pracovník Roger Coghill, že nárůst leukémií zde jen jako důsledek použití DU překročí 10.000 případů. „Deštník“ nad každým zasaženým místem může po výbuchu střely zahrnovat okolí až 50 km. Také se v tomto článku udává, že k datu 3.6.2002 již italský kontigent NATO z Kosova ztratil za „nevysvětlených okolností“ na nádorové onemocnění 17 někdejších členů, kteří ale údajně nepřišli do kontaktu s DU municí. Rovněž malajsijští příslušníci mezinárodních sil v Bosně 1996 hlásí ve stejnou dobu 23 postižení nemocí ze zálivu, z toho 9 již smrtelných. Doslova ekologickou katastrofou bylo pak navíc bombardování srbských rafinerií a chemických a elektrotechnických závodů, nikdo neví, co všechno se dostalo při požárech do vod Dunaje a Černého moře a co dýcháme nyní v ovzduší. V září 2000 o tom byla již řeč na pražském mezinárodním kongresu ekologů, kterého se však pracovníci našeho MŽP zúčastnili jen okrajově. Dioxiny, tak populární při nepatrném překročení ve stejnou dobu v potravinách v Belgii, byly při bombardování za požárů srbských skladů a továren produkovány masově a nikdo neví, kam až se všude dostaly. Potřebné teploty a halogeny byly totiž vždy k dispozici. Transport ovzduším je možný stejně do celé Evropy jako při černobylské havárii a doba rezistence je nezměrná. Při bombardování elektráren se do vody, půdy a ovzduší dostala také nekontrolovaná množství polychlorovaných bifenylů (PCB) z transformátorových olejů, jinak pečlivě obhospodařovaných. Takovýmto způsobem vedené nálety byly rovnocenné přímému použití zakázaných chemických zbraní. DU materiál je také použit pro nové střely typu Bunkerbuster "Thermobaric" použité v Afghanistánu, označované BLU-118/B. Thermobaric je označována jako upgrade BLU-109 jednotunové bomby, užívající „novou trhavinu“ – zřejmě opět na bázi uranu. BLU-109 je „vylepšená“ GBU-15, GBU-24 a GBU-31 a patří sem i střela AGM-130C. Některá z těchto bomb byla použita zkušebně zřejmě již při zásahu mostu s civilním vlakem u Grdelici, několik dalších při náletu na rafinerii Novi Sad 9.6.1999. Jejich použití je evidentně opětně naplánováno i pro Irák. V Afghanistánu bylo dosud na 50 lokalitách použito 500 – 1000 tun uranu. Některé typy střel ho mají v sobě až 1500 kg. Použití (i ochuzeného) uranu je ve zbraních a střelivu nepřípustné podle článků 35 a 55 prvního dodatkového protokolu Ženevských dohod z roku 1949 s ohledem na to, že jsou všeobecně známy jeho toxické účinky. Vývoj této munice byl proto v 70. letech dokonce i v bývalém sovětském bloku zastaven. V USA se však tato munice vyvíjela k bestiální dokonalosti, vyvíjí se a používá dál. Hrozí také její další použití v každém nově vyvolaném konfliktu. Právo na zdraví a zdravé životní prostředí je neomezené a nedělitelné, není jen lidským právem a bohužel se na toto právo naší planety, ve snaze vyhrát všude ať to stojí cokoliv, poněkud pozapomnělo. Myslím, že by následky měli platit ti, kteří bombardovali a kteří o bombardování stáli. Budeme teď znovu škrtat v našem rozpočtu na školství, zdravotnictví nebo na policii či následky povodní, abychom pomohli v zemích postižených superbombami? Ale co když jednou neposlechneme něčí příkaz a budeme pro výstrahu nebo omylem rozbombardováni uranem zase my? Taková doktrína tu byla v roce 1968, říkalo se jí tehdy teorie omezené suverenity a vycházela z našeho členství ve Varšavské smlouvě. Teď se objevuje pod jiným názvem znovu, říká se jí NWO, Nový Světový Pořádek. Zdá se, že by se historie opakovala. Nikdo neví, kolik dalších vojáků i civilistů do budoucna zaplatí svými životy a zdravím něčí zájem o světové zásoby ropy. Uran nasypaný kdekoli na světě je nasypán na hlavy celého lidstva a nepřestane zabíjet ještě několik miliard let, až tu dokonce lidstvo ani ropa dávno nebudou. A také nikdo z nás neví, jakými cestami vzdušných cirkulací se bude dostávat třeba i k nám nebo do tropického ovoce v našich supermarketech. Nestačilo nám poučení o cirkulaci nad Evropou po Černobylu nebo klimatické změny při požárech naftových polí v Kuvajtu? Budeme dál všichni mlčet k takové devastaci a znásilňování světa? Najde se někdo, kdo bude mít odvahu i u nás říci pravdu? Proto se našla skupina ekologů a jaderných techniků, kteří požádali českou vládu i ostatní vlády světa o zákaz užívání uranu pro vojenské účely a podporu pouze jeho mírového využití v energetice. Petice českých jaderných techniků a ekologů za zákaz zneužívání ochuzeného uranu k vojenským účelůmUrčeno Vládě České republiky a parlamentu ČR: My, signatáři této petice, si uvědomujeme vliv vojenského zneužívání ochuzeného uranu (DU-depleted uranium) na životy a zdraví civilistů a nenapravitelné škody na životním prostředí.Samotný název “ochuzeného” uranu je silně zavádějící. Kontrastuje s názvem uranu obohaceného, jehož vojenské zneužívání je zvláště zavrženíhodné. Mělo mimo jiné za následek smrt statisíců osob při jeho aplikaci v Japonsku, v srpnu 1945.I tzv. ochuzený uran obsahuje stále ještě 0,20 - 0,45% velmi nebezpečného U-235. Kromě mechanických účinků, způsobených obrovskou hustotou, je silně pyroforický a toxický. Byla již potvrzena řada jeho zákeřných účinků na zdraví lidí i zvířat. Patří k jaderným materiálům a jeho neevidovatelné šíření může vést i ke zneužití při výrobě štěpných materiálů teroristy! Jeho nekontrolované uvádění do životního prostředí kdekoli na světě bude mít pro lidstvo nedozírné následky po celou další dobu existence této planety! Uran je přitom součástí přírodního bohatství. Je využitelný k výrobě nesmírného množství energie pro mírové potřeby lidstva. Jeho užití ve zbrojních systémech je však ekvivalentní použití zakázaných chemických zbraní, navíc s neomezeně dlouhým účinkem na všechny následující generace. Na prahu dalšího vojenského konfliktu proto my podepsaní vyzýváme vládu České republiky, aby zamezila jakémukoliv zneužívání zákeřných zbrojních systémů na bázi ochuzeného uranu českým státem, českými občany a ozbrojenými složkami a na českém území, a to ať již jde o skladování DU munice, transport přes naše území, nebo její používání na území kteréhokoli dalšího státu světa bez ohledu na politické důvody.Současně vyzýváme vládu České republiky a vlády všech kulturních zemí světa, aby se zasadily o celosvětový zákaz zneužívání této nebezpečné chemické látky a o podporu výzkumu jejího využívání pouze k mírovým potřebám lidstva, přitom výroba energie pro mírové účely a další rozvoj lidstva by měla být prioritní! Za Petiční výbor:Ing. Jiří Klicpera, CSc., ekolog, Za Školkou 647, Lázně Bohdaneč 533 41 – zmocněná osoba pro jednání s adresátem petice (Autor přijímá podpisy pod petici v písemné i elektronické podobě a na vyžádání zašle i text petice nebo podklady o účincích DU)