18. července, 200318. listopadu minulého roku, dorazila nákladní loď Torm Birgitte do filadelfského přístavu a vyložila svůj náklad, obsahující osmnáct beden dřevěných překližek v hodnotě 76, 463 USD, určených pro malou dovozní společnost sídlící v Raleighu v New Yorku. Tato relativně neškodná lodní zásilka, pocházející z válkou zmítané Libérie v Západní Africe, byla v souladu s oficiálními dovozními zákony, námořním dopravcem bylo však Společenství východního dřevařského průmyslu (OTC) napojené na síť mezinárodních překupníků drog a též na liberijského prezidenta Charlese Taylora. Jen velmi obtížně lze prokázat, že američtí zákaznící kupují dřevěné výrobky od proslulé liberijské společnosti, opakovaně stíhané Spojenými státy pro své černé nezákoné ochody se dřevem, na jehož vývoz byl uvalen zákaz, neboť těžení ohrožuje deštný prales.Těžba přířodního bohatství rozpoutala krvavé střety v Západní Africe, kde lukrativní obchody s „krvavými diamanty“ hrály klíčovou roli v bojích a násilí občanských válek. V posledních letech byly však díky různým mezinárodním snahám tyto černé obchody s diamanty pozastaveny, začalo se ale obchodovat se dřevem, které se stalo novou příčinou konfliktů v této oblasti. Pozornost se stočila i tímto směrem, Organizace Spojených států pro celosvětový rozvoj (U.S. AID) vydala tento týden zcela nečekaně třísvazkový dokument, který propojuje těžění dřeva s válkami v Africe a i v jiných částech světa.Jen málo z těchto zemí se však vyrovná problémům přetrvávajícím v Libérii, kde prezident Charles Taylor využívá místních přírodních zdrojů k nezákonému nákupu zbraní pro povstalecké jednotky své země a zajištuje tak stálý přínos své rodině a spojencům a to v souladu se zákony OSN a Výboru pro lidská práva. Evropský soud pro lidská práva nedávno obvinil Taylora, že se podílel na válečných zločinech spáchaných v sousedním Sierra Leone, kde se bojovalo převážně kvůli diamantům. Dále byl Taylor obžalován z napojení na takové teroristické organizace jako al Qaeda, též se podílející na špinavých obchodech s diamanty.Poté co OSN a mezinárodní společenství podnikly rázná opatření a omezily západoafrický obchod s diamanty, a posléze, v roce 2001 zakázaly jejich vývoz z Libérie, se Taylor stále více orientoval na výnosy, jež mu přínášel obchod se dřevem a podporoval tak dál svůj režim. Po letech sporných diskuzí a odporu ze strany předních liberijských obchodních partnerů jako Čína a Francie, OSN konečně tento měsíc uvalila prozatímní zákaz na vývoz nezpracovaného liberijského dřeva. Někteří pozorovatelé si myslí, že tu přesto není žádná záruka, že by zákaz vývozu dřeva jednoho dne mohl zastavit boje, aniž by těžba pokračovala až se situace uklidní.Bohaté deštné pralesy Libérie jsou jedny z posledních původních pralesů v Západní Africe. Odborníci na životní prostřední z celého světa jsou za jedno, že ohrožené stromy a některé druhy zvířat na pokraji vyhynutí jsou devastovány agresivním, a leckdy ilegálním těžením dřeva, které kontroluje prezident Taylor.Těžba je v této zemi odedávna jedním z největších zdanitelných vývozů a snadný zdroj financí pro vládní úřednictvo. Taylor převzal kontrolu nad těžebním průmyslem poté, co byl v roce 1997 zvolen prezidentem, svého bratra pověřil správou veškerých výnosů z těžby. Netrvalo dlouho a objevila se zpráva spojující liberijské získávání dřeva s nezákoným pašováním zbraní a organizovaným zločinem. „Mnozí z těch, kdo mohou být označeni, že se podíleli na ilegálním obchodování, byli rovněž zapleteni do obchodu se dřevem,“ uvedl minulý rok Johan Peleman, odborník OSN organizovaný zločin v rozhovoru pro PBS series FRONTLINE/World.Předseda subkomise Afrického domu Mike Royce veřejně kritizoval Taylorův režim a jeho účast na ilegální těžbě dřeva. „Je v zájmu nás všech, celé země, která je vykořisťována >Charlesem Taylorem a.s.< , jenž je napojen na mezinárodní zločineckou organizaci, aby byl zbaven své funkce“ zopakoval Royce ve svém veřejném prohlášení minulý rok.Rudolph Merab, lesní dělník a současný prezident Liberijské těžebné společnosti (LTA), řekl v rozhovoru pro PBS FRONTLINE/World, že jeho společnost dopravuje malé množství liberijského dřeva přímo na americký trh. To je především využíváno na výstavbu železničních spojů a pro výrobu nábytku. Doklady o lodních zásilkách ukazují, že vytěžené dřevo putuje od Meraba do rukou alabamského dovozce, na jehož webové stránce je přímo uvedeno, že prodává africké dřevo, které je „co se týče životního úprostředí nezávadné“ a „připravené na okamžitý vývoz“.Avšak Merabova společnost není jedinou společností dodávající dřevo na americký trh. Dovozní zprávy uvádějí, že koncem minulého roku byly tři samostatné náklady dýhárénského dřeva a překližek dopraveny na západní pobřeží do filadelfských přístavů, a že asijská firma Norfolk, patřící pod OTC, vedená Gus van Kouwenhovenem, obchodníkem, jenž je velmi úzce spjat s prezidentem Taylorem, a kterého vyšetřovatelé OSN obvninili z ilegálního obchodování. Navíc odborníci na životní prostředí prohlašují, že těžební metoda OTC ničí poslední zbytky západoafrických deštných pralesů a ohrožuje již tak vzácné druhy zvířat, jakými jsou například slon a zakrslý hroch.Liberijské dřevo a dřevěné výrobky se na americký trh dostávají také nepřímo. Mezinárodní organizace pro lidská práva Global Witness dává do souvislosti obchody společnosti OTC se sítí indonéských, malajských a honkongských investorů, hrajících velkou roli na prudkém nárůstu dřevozpracujícího průmyslu v Číně. Díky výhodné těžbě dřeva se Čína velmi rychle stává liberijským největším obchodním partnerem v oblasti dřevařského průmyslu a postupně se tak dostává na místo největšího vývozce nábytku do Spojených států. Organizace Global Witness navíc spojuje investory OTC s obrovskou Čínskou dřevozpracující společností, Celosvětovým společenstvím dřevařského průmyslu (Global Timber Corporation), jejíž nejvyšší představitel uvedl, že americký trh je zásobován jejich produkty.I jiné země, kromě Číny, kupují liberijské dřevo a vyvážejí je do Spojených států.Hnutí Greenpeace zdokumentovalo lodní zásilky OTC, které směřovaly ke společnostem sídlícím v Řecku, Dánsku a Holandsku, kde se hotové výrobky nakládají na lodě směřující do Severní Ameriky.V jednom případě, hnutí Greenpeace obdrželo spisy vnitrostátní společnosti, uvádějící, že 15% ze dvou druhů dřeva užívaných Spojenými státy k vlastní výrobě podlahových materiálů pochází z Libérie.Nikdo přesně neví jaké množství liberijského dřeva skončí ve zdejší dřevozpracující výrobě. Vládní orgány doznaly, že je velmi obtížné ověřit původ produktů a nábytku dovezeného do USA, neboť tu není žádný správní orgán, který by sledoval přesný původ dřeva. Podle znalce lesní správy Spojených států, jsou k dispozici 3 druhy databázového systému, který sleduje mezinárodní obchod se dřevem, je však „neúplný, nepřesný a podvodný.“ Steve Johnson, výzkumný pracovník Mezinárodní organizace tropického dřeva (ITTO), průmyslové obchodní společnosti, připustil, že „má podezření, že je zde značný vývoz“ čínského nábytku vyrobeného ze dřeva tropických oblastí, jako je Libérie.V posledních letech, vláda Spojených států uvalila na liberijské dřevo sankce, ty konečně tento měsíc vešly v platnost zásluhou OSN. Minulý rok prezident Bush požádal o mezinárodní pomoc, aby se spojilo úsilí v boji proti nezákoné těžbě dřeva v Africe a ostatních ohrožených oblastech. Dokonce i přední maloobchodnící, jako Home Depot se snaží omezit nákup dřeva z ilegálních zdrojů v zemích jako je Indonésie. Přestože OSN dočasně přerušila těžbu v Libérii, neexistuje v legislativě USA žádný zákon, který by zakázal dovoz liberijského dřeva, přímého i nepřímého, z evropských a asijských zemí.Přestože si president Bush je vědom, jakou úlohu by mohli hrát ozbrojené síly Spojených států v podpoře míru ve válkou sužovaných zemích Západní Afriky, znalci argumentují tím, že v mnohých oblastech bude mezinárodní obchod se dřevem pokračovat, bude však považován za „problém v oblasti spotřebního zboží“ a to i bez platného oprávnění k těžbě, nebo správního orgánu, který by původ dřeva ověřoval. Dokud nebude zrealizován takovýto důvěryhodný program, američtí spotřebitelé nemají žádnou možnost se dozvědět, zda výrobky, které nakupují podporují krvavé konflikty v zámoří, nebo ničí ohrožené deštné pralesy.William Kistner je reportérem v Centru pro vyšetřovací zpravodajství a spolupracoval na květnovém (2002) programu „Obchodníci se zbraněmi“ o menších nezákonných obchodech v Libérii a Západní Africe pro PBS series FRONTLINE/World.Origiál textu najdete zde. Za překlad děkujeme Sandře Františce Pikorové.