Paní Ebadí se léta zasazuje o posilování právního postavení žen v Íránu, své aktivity zaměřuje také na boj s chudobou a bojuje proti vykořisťování a zneužívání dětí. Proslavila se také jako první íránská soudkyně, musela však po islámské revoluci Chomejního 1979 z postu odejít. Vyučuje dnes právo na Teheránské univerzitě, jako advokátka také zastupuje disidenty. "Každý, kdo se snaží o posilování lidských práv v Íránu, musí žít ve strachu od narození až do smrti, ale já jsem se naučila, tento strach překonávat," prohlásila nedávno Širín Ebadí. Iránský režim ji za její činnost po několikráte udělil domácí vězení. Z odůvodnění Výboru pro Nobelovu cenu míru:"Její hlas jako advokátka, soudkyně, docentka, autorka a aktivistka zazněl jak v její zemi, tak za hranicemi jasně a srozumitelně. Vystupovala vahou své profese i s velkou odvahou a nikdy od toho neustoupila z obavy o své vlastní bezpečí. (...) Její nejdůležitější arénou je boj za základní lidská práva. Žádná společnost, která nerespektuje práva žen a dětí, si označení civilizovanosti nezaslouží. V dobách násilí se nepřetržitě brala za nenásilná řešení. (...) Ebadi je vědomě muslimkou. Nevidí rozporu mezi islámem a základními lidskými právy. Pro ni je důležité, aby dialog mezi různými kulturami a náboženstvími světa nalezl své východisko ve společných základních hodnotách. Norský výbor pro Nobelovu cenu míru udílí s velkou radostí cenu míru ženě, která je součástí muslimského světa a na níž může být svět hrdý - spolu se všemi ostatními, kteří/-ré bojují za lidská práva, ať už žijí kdekoliv. (...)"(Původní článek naleznete zde.)