Evropský senVolby jsou určitým mezníkem ve vývoji společnosti. Porovnáme-li charakter zvolených stran a jejich získané hlasy, lze usoudit leccos o úrovni společnosti. Nebo aspoň o názorech těch, kteří k volbám přišli, a tím rozhodli za ty, kteří nepřišli.Opět jsme svědky zvláštního jevu: Strany, které mezi volbami nejeví o obyčejného člověka valný zájem, se najednou staví do role jediných a správných zastánců všeobecného blaha. Po volbách zasednou představitelé stran za obsazená korýtka a vše jede ve starých kolejích. Pokud se ptáme s upřímným srdcem, proč lidé stále méně chodí k volbám, je toto jeden z důvodů. Další důvody:Na společenské scéně demokratických států je několik základních hráčů: 1.Většina obyčejných lidí (asi 80%) s volebními hlasy, běžnými příjmy a starostmi o své živobytí. 2. Představitelé kapitálu (okolo 20%), kteří koncentrují ve svých rukách většinu prostředků výroby a služeb (okolo 80%), jsou pod nezáviděníhodným tlakem zodpovědnosti, ovládají velké toky peněz, což jim dává moc. 3. Politické strany, respektive stát, jeho vrcholní úředníci a instituce s mocí politickou (zákonodárnou, výkonnou, represní).4. Soudy, jež by měly být nezávislé a rychlé. 5. Média, jež mohou ovlivňovat veřejné mínění. 6. Instituce vzdělávací, duchovní, kulturní, zájmové, jež by měly být částečně nezávislé.Všichni uvedení mají svou důležitost, měli by působit v harmonii, aby se společenský pohyb ubíral žádoucím směrem. Byli jsme svědky, když se v minulosti omezila pozice kapitálu, zpomalil se ekonomický vývoj. Když se kterýkoli z hráčů propojí s jiným, nastane nežádoucí porušení rovnováhy proti zájmům společnosti, jež strádá.Politické strany (případně stát), jako představitelé politické moci, mohou a měly by být významným protihráčem moci kapitálu ve prospěch společnosti, vhodnými zákony směrovat ekonomiku například směrem sociálním a ekologickým.Je vrcholně nežádoucí propojování moci kapitálu s mocí politickou! Obyčejní lidé nechápavě hledí na lobbyismus a sponzorství představitelů průmyslu u politiků. A naopak na členství vrcholných politiků v dozorčích radách a představenstvech velkých společností. Existují poslanci (je jich žalostně málo), kteří navrhují zákon zakazující vrcholným politikům vstup na ekonomickou scénu. Obyčejní lidé mají proto oprávněný pocit, že politikům o ně ve skutečnosti nejde.Souhlasím s hlasy, které v čase obrovského státního dluhu volají po výrazném snížení příjmů vrcholných státních úředníků a politiků třeba na dvojnásobek průměrné mzdy a na závislost příjmu politiků na výši průměrné mzdy ve státě.Ať jim plat roste až učiní vše, co je v jejich silách, aby se životní úroveň celé společnosti zvyšovala. Na to politici namítají, že při nižším příjmu by kvalitní odešli do soukromého sektoru. Tím nepřímo říkají, že politika je pro ně výhodný byznys. Myslím, že politika by měla být poslání, kdy politik je ochoten bojovat za všeobecné zájmy ve prospěch všech, bez ohledu na prospěch svůj a na výši svého příjmu.Obyčejní lidé mají v těchto časech těžký život. Stát namísto účinné podpory drobného podnikání zasazuje živnostníkům těžké rány. Stoupá nezaměstnanost vlivem vyšší efektivity a toho, že nadnárodním společnostem, které do ČR přišly v čase levné pracovní síly, končí daňové prázdniny a přesouvají své provozy do jiných končin Evropy či světa. Myslím, že naši politici jsou v tomto ohledu méně progresivní oproti východním sousedům, kteří se snaží výhodami nadnárodní společnosti udržet a nové přilákat. Navíc v některých firmách v ČR ve větší míře než v okolních státech při přijímání pracovníků bují skrytá či otevřená diskriminace vůči maminkám s malými dětmi, starším občanům nad 40 - 50 let, vůči Romům. Některé firmy svými praktikami (neproplacené přesčasy, zákaz odborů aj.) porušují zákony a zákoník práce.Pracovníkům, kteří mají odvahu se ozvat, hrozí propuštění. Představitelé firem v čase bující korupce neoficiálně či veřejně prohlašují, ať si jde pracovník stěžovat, že oni mají na to příslušného úředníka podplatit (ale nemají na to pracovníkům přidat). Není divu, že lidé vystaveni tomuto tlaku buď inklinují k extrémistickým stranám, jež slibují rychlá (a nereálná) řešení, či nejdou k volbám vůbec.To, co by obyčejný občan uvítal, je, aby politické strany činily rázné kroky v jejich prospěch i mezi volbami. Např. aby strany ve spolupráci s nadacemi zavedly a propagovaly pro diskriminované lidi dostupnou právní pomoc zdarma, která by skutečně fungovala. Obyčejní lidé nemají na to nebo nevědí, jak se soudit s firmou, která je poškodila a která si může zaplatit renomovanou právní kancelář. Otřepaným argumentem parlamentních stran je: "Nevolte malé strany, tím podpoříte extrémní strany, jejichž voliči přijdou k volbám jako jeden šik." Naopak bych řekl: "Kde jsou staré zatuchlé vody, tam to chce nový čistý proud, který hnilobu vyplaví." Proto prosím: Přijďte k volbám i ti, kteří jste nechtěli přijít. Podpořte i neparlamentní strany, které vznikly na základě čestných myšlenek, nebo ty, které již poctivě fungují v komunální politice a mají k obyčejným lidem blíže. Sice teď netvoříme politickou scénu státu, ale zástupce v Evropě. Přesto by bylo dobré dát placeným politikům lekci, aby si uvědomili, že je spousta problémů obyčejných lidí, které politici nevidí nebo vidí a neřeší.Někteří politici naši i evropští dokonce tvrdí, že Evropa nemá žádnou vizi, žádný sen a že by se její rozšiřování mělo někde zastavit. Ti asi za svůj tučný příjem nechtějí odvádět více práce. Nebo se nesnesli ze svých výšin a nepřišli mezi obyčejné lidi a nepřijali jejich sen za svůj. Sen lidí je: žít život v míru, ve svobodě, v láskyplném plnění svých povinností, bez diskriminace, najít účinnou pomoc v nouzi či v těžké životní situaci, dýchat čistý vzduch, pít čistou vodu, mít kam jít do zachovalé přírody, nebýt ohrožen povodněmi a suchy (globálním oteplením), žít v souladu se sousedy jiného názoru či jiného vyznání...Spojená Evropa je a bude jedním z nejmocnějších hráčů světa. Měla by pracovat na duchovnější alternativě oproti současnému trendu. Soudobý trendje: pokračující drancování přírodních zdrojů (kácení pralesů, úhyn zvířat, lov kytovců.), vzestup závislosti na drogách, alkoholu aj. v západním světě, což decimuje především mládež, ovlivňování vrcholných politiků světa a veřejného mínění mocnými nadnárodními společnostmi, výdaje na zbrojení několikanásobně převyšující pomoc chudým zemím (které mohou být zdrojem napětí a terorismu). Existují renomovaní ekonomové (Římský klub, učitelé na univerzitách), kteří namísto současného zdanění práce (které podporujenezaměstnanost) navrhují toto snížit a zavést zdanění úměrné poškození životního prostředí a nákladům na vrácení prostředí do původního stavu. Aby se například firmám nevyplatilo stáčet nápoje do nevratných PET lahví, aby se nevyplatilo otevírat nový důl a tím zničit okolí, aby se nevyplatilo stavět novou jadernou elektrárnu, když firma je schopna řešit problém odpadu pouze na účet daňových poplatníků, aby se nevyplatilo kácet lesy a pralesy, protože těžařská společnost by musela vysázet nové, aby se nevyplatilo lovit velryby, neboť rybáři by museli zaplatit nový chov... Na světě je tolik problémů, že mne udivuje, že někteří politici nemají vize, jak je účinně zlepšit. Např. projekty podpory duchovnosti, zalesnění Evropy, pomoc při zalesnění světa, zastavit drancování Amazonie, tlak na podpis Kjótského protokolu, tlak na stále významnější roli OSN. Politik, který nemá sen, nemá v politice co pohledávat. Každými volbami volíme budoucnost i čisté sny nás a našich dětí. Volme dobře. Aleš Drobník, 2004http://gandalf.pg.blek.cz/~alesd/Projekt: Spojená srdce lidí dobré vůle:http://gandalf.pg.blek.cz/~alesd/prosrdce.htm