2.10.2006 |
Vše se zdálo normální, když Sath, 27-letá žena z Kambodže, která byla poprvé v jiném stavu a očekávala dvojčata, začala cítit porodní bolesti. Pak ale začala velmi krvácet. Žádný doktor však neměl službu na blízké klinice – doktoři si na Kambodžském venkově vydělávají tak málo peněz, že si velmi často přivydělávají ježděním po okolních vesnicích – a nikdo v její vesnici Phum Dok Po nevlastnil mobilní telefon, a tak jeden příbuzný jel na kole do nejbližšího města, aby zajistil transport Sath do nemocnice. Taxíkář ve městě souhlasil, že ji odveze do 30 mil vzdálené nemocnice za cenu 37 USD – což je více než jedna třetina ročního příjmu Sathinino manžela. Zoufalý manžel si půjčil peníze od známého farmáře a poslal Sath do 30 mil vzdálené nemocnice. Po pomalé a kodrcavé cestě po bahnité a rozbité cestě se Sath konečně dostala do nemocnice, ale ztratila příliš mnoho krve. Její první dítě bylo porozeno mrtvé, druhé dítě přežilo, avšak Sath nepřežila. Doktor, se kterým byl později její případ konzultován zkonstatoval, že krvácení bylo patrně způsobeno trhlinou v porodním traktu a bylo zhoršeno anémií, nedostatkem vitamínu A a ostatními nekomplikovanými příčinami, které by v 21. století neměly být smrtelné.
„Lidé jsou nemocní, protože jsou chudí“, říká Dr. Nicole Seguy, zdravotnický koordinátor v Kambodži pro organizaci Lékaři bez hranic. „A také se stávají chudšími, protože jsou nemocní“. Studie od pomocné agentury Oxfam praví, že 45% kambodžských sedláků, kteří se stali bezzemky, bylo nuceno prodat své pozemky kvůli nemoci, což činí nemoc největším faktorem pro ztrátu zemědělského živobytí. První čtyři nejčastější nemoci, které jsou uváděny jako důvod pro ztrátu pozemků, jsou malárie, horečka dengue, tuberkulóza a tyfus – všechno nemoci, kterým se dá buď předejít nebo se dají léčit. „Špatné zdraví zajišťuje, že stát nebude schopný přetrhnout okovy chudoby“, říká Jim Tulloch, zástupce Světové zdravotnické organizace (WHO). „Nemocné děti nedorůstají produktivního pracovního věku. Peníze spotřebované na boj s nemocemi, kterým se dalo předejít, nebudou spotřebovány na ekonomický rozvoj země. Země, jejíž populace je chronicky nemocná, je země odsouzená k tomu, aby navždy zůstala na okraji propasti..“Zdroj: „Ztracené životy, Kambodža“, Colin Nickerson, The Boston Globe, 26.1.2003