V té první tzv. zemědělské revoluci vyvezly Rockefellerova a Fordova nadace zemědělství průmyslového stylu – založenu na chemikáliích a „vysoce výkonných“ semenech – do zemí Třetího světa, s paradoxním výsledkem větší produkce úrody u několika druhů plodin, doprovázených ještě větším hladověním a zhoršením životního prostředí. Pesticidy a chemická hnojiva postupně zhoršovaly půdu, což vedlo k snížení produktivity a vyšším cenám vstupů, které ještě zvětšily rozdíly mezi chudými a bohatými farmáři, rozšiřujíc tak řady hladovějících. Naivita Gatesových o příčinách hladu je vedla k soukromým investicím do geneticky upravených semen a k započetí tohoto $150 milionového nesobeckého útoku na podporu technologických balíčků, které staví na zavlažování, hnojení a, ne překvapivě, také na nových semenech. Bohužel, pravděpodobný výsledek budou větší zisky pro společnosti produkující semena a hnojiva, zanedbatelné dopady na celkovou produkci jídla a zhoršující se vyloučení a opomíjení venkova. Dnešní venkovská Afrika je již 25 let devastována volným trhem a proti zemědělskými nařízeními, které uvaluje na místní vlády Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace, Spojené státy americké a Evropská unie. Nucená privatizace státních obchodních agentur distribujících úrodu, i přes jejich nedokonalost, alespoň zaručujících africkým farmářům minimální ceny a majíc rezervy potravin pro naléhávé případy, a privatizace venkovských rozvojových bank, které farmářům půjčovaly na produkci jídla, ponechaly farmáře bez financování potřebného k produkci jídla a bez lidí nakupujících jejich potraviny. Dohody volného obchodu zjednodušily situaci soukromým obchodníkům – jediným nakupujícím i prodávajícím potraviny, když státní obchodní agentury jsou již v nedohlednu – k dovozu dotovaných potravin z USA a EU, aniž by museli jednat s tisíci mistních farmářů, čímž dosáhli místních cen, které jsou pod úrovní výrobních nákládů. Vystaveny těmto negativním vlivům, zemědělské rodiny napříč celým kontinentem začaly opouštět zemědělství a začaly hledat málo placená zaměstnání v městských slumech a migrovat do zahraničí. Pochopení této reality je důležité k zjištění důvodů hladu v Africe. Za těchto okolností, jakou změnu by mohl přinést nový „technologický balíček“?? Farmáři si pořád nebudou moci zakoupit vstupy či prodat co by vypěstovali či moci žít jen jako farmáři – nemluvě o ekologických rizicích a rizicích pro lidské zdraví, které genetická technologie přináší. Zdroj: Peter Rosset, Seattle Post Intelligencer, 22. září 2006