Deti jsou schopné vyrobit si míc ze všeho možného i nemožného a hrát i na tom nejhorším terénu.Takže jakmile jsem prijela do Conakry a setkala se s našimi koordinátory, dala jsem každému jeden míc pro jejich školu a zacali jsme pripravovat velký humanistický fotbalový turnaj.Nápad mel obrovský úspech, podle mého ocekávání. Sami naši koordinátori se zapálili pro vec a zacli cile organizovat a dokonce si mezi sebou telefonovat a popichovat se, cí tým vyhraje. Datum bylo stanoveno na 16.2., takže školy mely víc než 14 dní na utvorení týmu nejlepších hrácu a trénink.Daný den jsme se všichni setkali už dopoledne v Lambanyi, okrajovejší ctvrti Conakry, kde je nová humanistická škola Mon Peuple a velké fotbalové hrište. Hlavní organizaci mel na starost náš koordinátor Henry, který se tohoto úkolu zhostil se vším všudy. Když jsem se blížila k hrišti, už z dálky jsem slyšela hudbu a krik, pak jsem uvidela spoustu tancících detí a velký stan pro diváky.Nálada byla výborná. Taky jsem trochu zatrsala a pak už jsem byla usazena na židlicku hned vedle sportovního komentátora. Všechny školy se nejdrív vzájemne predstavily, žáci si ješte prátelsky podali ruce a pak to zaclo.Komentátor je ucitelem telocviku, takže dej na hrišti popisoval patricne dramaticky. Nekterí sledovali se zatajeným dechem, nekterí kriceli, povzbuzovali....Dokonce i já jsem se pristihla, jak vyskakuji ze židlicky a snažím se kricet nejakou strategii, jak se nejlíp trefit do branky, a to fotbalu vubec nerozumím, navíc mám celkem omezený francouzský slovník, tak nevím, co me to popadlo a co jsem vlastne volala. Nicméne, zápas pokracoval a po nem další a další...a napetí rostlo, protože se blížilo finále.Do nej se dostala škola Mon Peuple a škola Kirikou z Kipé. Zápas trval dlouho a stále byl nerozhodný. Protože se zacalo smrákat, rozhodli jsme se, že zápas prerušíme a za víteze prohlásíme obe školy. Deti se s tím nejdrív nechtely spokojit a zacli na sebe dorážet, až jsem se lekla, aby to nedopadlo jako pri zápasech Baníku Ostrava se Spartou.Všechno ale zachránila hudba a tanec – mocné síly Afriky – které všechny semkly zase dohromady. Za svitu zapadajícího slunce jsme se vlnili na hrišti v rytmu reggae a hip hopu, všichni unavení a spokojení. Pak prišla ješte spolecná vecere – tradicní guinejská rýže. A poté, už skoro za tmy, posadili koordinátori své ratolesti do autobusku a aut a rozjeli jsme se každý do svých ctvrtí po celé Conakry.Pri loucení jsme se shodli na tom, že tento zápas byl prvním z rady dalších, které se stanou každorocní tradicí v Conakry.Fobalu zdar!Alena ChládkováConakry