Na úvod je nutno říct, že se Keňa nachází ve velmi zvláštní situaci – jak po stránce politické, tak sociální i ekonomické. Z pohledu nás, Keňanů, jsme dosáhli bodu zlomu naší historie ve chvíli, kdy byly vyhlášeny výsledky prezidentských voleb v roce 2007. Každým dnem nás následně provázely bizarní scény plné krve a etnické nesnášenlivosti, které se vryly hluboko do myslí obyvatel, včetně prohlášení „kdo volil toho a toho musí odejít!“ Celé toto dění bylo provázeno jak národními, tak mezinárodními snahami o zklidnění, aby bylo možno udržet situaci pod kontrolou a aby se neopakovala rwandská historie z počátku devadesátých let. Výrazem těchto snah byla především vyjednávání, která zprostředkovala a jimž předsedala skupina významných afrických osobností, vedená někdejším generálním tajemníkem OSN Koffim Annanem.Komise afrických osobností dosáhla výrazného úspěchu v tom, že se jí podařilo politicky sblížit znesvářené strany PNU a ODM, ale sociálně-ekonomickou stagnací země se příliš nezabývala. Je velmi dobře známo, že politické strany byly pod velkým tlakem světových supervelmocí v čele se Spojenými státy. Pokud by (dle neověřených zdrojů) prezident Kibaki odmítl podepsat dohodu, byly by ho americké námořní složky, které vývoj situace velmi pozorně sledovaly od tanzanských hranic, odvedly ze sídla hlavy státu a znemožnily mu vykonávat funkci. Obě strany tedy dohodu podepsaly a byla vytvořena a dosazena vláda velké koalice. Brzy poté byl jmenován největší kabinet v historii. V současné době se dozvídáme, že náklady na dva měsíce působení nové vlády činí 33 miliard keňských šilinků. To je šílené!!!!!!Důležitým faktorem, jehož zkoumání si ovšem komise afrických osobností nestanovila jako jednu z priorit, je etnická nenávist, která způsobila, že se Keňané stali uprchlíky ve své vlastní zemi. Ve chvíli, kdy píši tento článek, setrvává spousta Keňanů v uprchlických táborech, protože etnické komunity, které obsadily jejich původní území, odmítají umožnit jejich návrat. Dnešní Keňa se nachází v nepříjemné situaci, protože vládní koalice zřejmě není schopna tento problém řešit. Ve skutečnosti je i sama vláda neustále zmítána hádkami, a to z toho důvodu, že mírová smlouva byla plná rozporů, co se týče rozložení sil a míry pravomocí, které příslušejí jednotlivým členům vlády – zejména ministerskému předsedovi, jak je jeho funkce momentálně zakotvena v ústavě. To se veřejně ukázalo i během cesty prezidenta, viceprezidenta a předsedy vlády po těch částech země, kde mnozí uprchlíci stále setrvávají v táborech, zvláště v provincii Rift Valley. Předseda vlády veřejně prohlásil, že svými pravomocemi stojí nad viceprezidentem, a proto by ho při veřejných vystoupeních měl viceprezident uvádět a představovat, zatímco on sám pak bude předřečníkem prezidenta. Po sociální stránce není Keňa stále ještě v pořádku a stane se tak pouze v případě, že nově přesunuté komunity umožní pokojný návrat a setrvání komunit původních. Obecně vzato mezi jednotlivými kmeny stále ještě panuje nenávist, a pokud se nepodaří jednotlivé komunity usmířit nyní, agrese se může kdykoli obnovit. Mezi jednotlivými etniky v Keni panuje hluboce zakořeněná nedůvěra. Vypadá to tak, že sedíme na časované bombě, a pokud tato bomba vybuchne, nikdo – ani ten nejsilnější z národů – nebude s to probuzené násilí zklidnit. Předešlá komise se nad řešením takovéto klíčové otázky scházela jen nepravidelně, což je ovšem pro krizové situace v Keni příznačné. Na práci takovýchto komisí se neklade dostatečný důraz a neinvestuje se do ní dost úsilí. Mnoho komisí, které se v minulosti zformovaly s cílem řešit krizi v zemi, dokonce ani výsledky své práce nezveřejnily. Není proto divu, že v obdobích před volbami dochází ke konfliktům. To se stalo i před volbami v roce 2007, celá záležitost pak po vyhlášení volebních výsledků skončila výbuchem a jako věštec tvrdím, že se to bude celé opakovat. Počkejte a uvidíte.Po ekonomické stránce Keňa nyní po hospodářských úspěších posledních pěti let ztrácí půdu pod nohama. Tempo růstu hrubého domácího produktu dramaticky pokleslo z dlouhodobě stabilních 7% na 1%. Tento nepříznivý vývoj ještě prohloubilo zvýšení prodejních cen u komodit, jako je cukr, petrolej, olej na vaření, zelenina apod. Předpokládalo se, že tento trend se samovolně upraví po podepsání mírových dohod, ale nestalo se. Ceny zůstaly závratně vysoké a zároveň je méně pracovních příležitostí a mnozí lidé o práci přišli. Řada lidí ztratila zdroj obživy kvůli rabování a násilí během povolebních nepokojů. Chudoba se prohloubila a vzhledem k pozdějšímu začátku zemědělských prací v tomto roce už se Keňa nyní v některých lokalitách potýká s nedostatkem potravin. Zejména z provincie Coast přicházejí zprávy o hladomoru a prosby o humanitární dodávky potravin.Co v této situaci dělat? To je těžká otázka. Jedním z mechanismů, které je potřeba vytvořit, jsou veřejná fóra pravdy, práva a smíření. Jejich jednání musejí být veřejná a stejně tak musí být zveřejňovány výsledky jejich šetření. Jejich prostřednictvím můžeme dosáhnout tolik potřebného smíření, protože pokud začneme zatýkat občany podezřelé z vyvolávání nepokojů – což jsou zpravidla chudí Keňané – vyvolá to mezi už tak strádajícím obyvatelstvem mnoho hněvu a zášti. Výše uvedeným způsobem řešili situaci ve Rwandě. Tam se tato fóra nazývají „soudy Gacaca“ a mají vynikající výsledky. Vypráví se příběh rwandské ženy, která se dozvěděla, že člověk, který během genocidy ubil k smrti celou její rodinu, je ve vězení. Tato žena onoho muže navštívila, smířila se s ním, odpustila mu a následně mu denně nosila jídlo!!!Zadruhé jsou více než potřeba podobné mírové akce a akce za nenásilí, jaké organizují keňští členové Humanistického hnutí. Prostřednictvím těchto akcí lidé pochopí pozitivum mírového soužití a naučí se respektovat vzájemné odlišnosti. Půjde o vzájemné návštěvy škol, fotbalové turnaje a výstavy, hudební či taneční vystoupení reflektující kulturní odlišnosti. Myslíte, že to jsou malé kroky? Říkám vám, že v jiných oblastech dokázaly velké věci. Přidejte se k nám!!!Touto cestou budeme schopni naplnit svou svobodnou cestu a dát nový rozměr slovům „konečně svobodní…konečně svobodní….díky novému humanismu…..jsme konečně svobodní“Charles Juma OnyangoHumanist MovementKisumu, Kenya.