V souvislosti s Afrikou existuje mnoho teorií, které se snaží vysvětlit, proč je situace právě taková, jaká je. O chudobě se nejčastěji říká, že je spojena s neúrodnou půdou, s nedostatkem vody a špatným podnebím. Většinou už ale nezazní, že mnohé vyspělé země doslova drancují levné nerostné suroviny, kácejí lesy, provozují mořský rybolov a za směšné ceny kupují zemědělské produkty od těch zemí, ve kterých by podle dostupných teorií takové produkty vůbec neměly být? Velmi často se také mluví o africké korupci. O vládcích, kteří okrádají vlastní obyvatele a vlastní zemi. To se bohužel opravdu děje a nikdo to nemůže popřít. Ale zajímavou otázkou, která mění úhel pohledu je, kdo měl zájem na dosazení a udržení u moci těchto vládců? A kdo že je vlastně uplácí? Není to právě ten bohatší sever? Ano, je. Většinu dnešních vysoce postavených politiků v Africe dosadil na jejich místo někdo z původních kolonizátorů, ze „západních zemí“. A dnes se tito zkorumpovaní diktátoři hodí hlavně k ospravedlnění vměšování se velmocí do situace v Africe ve jménu lidských práv. Často mluvíme pouze o „Afričanech“. Ale národy na tomto kontinentu jsou velmi rozmanité, pestré a bohaté. Lidé jsou odlišní jazykově, kulturně, nábožensky, ale i fyzicky. Představte si, že jen v Keni žije 42 kmenů. Každý z těchto kmenů má jiné tradice a zvyky, jiný jazyk a mnohdy i jinou víru. Některé kmeny se označují i úplně jinou fyziologickou skladbou těla (např. Masajové jsou kmen velmi vysoký a hubený) a to tak, že navzájem na první pohled poznají, do kterého kmene ten který člověk patří. Bohužel někdy v Africe dochází ke kmenovým konfliktům, které někdy vedou až k válce. Velmi často se ale stává, že tyto etnické konflikty vyvolá nebo podporuje i někdo „z venku“. Na těchto územích je mnohdy nemalé množství nerostného bohatství všeho druhu. Také bychom neměli zapomenout na to, že etnické konflikty nejsou jen „výdobytkem“ afrického kontinentu. Není to tak dávno, kdy byla válka na území bývalé Jugoslávie... Nenechme si namluvit, že africké země dnes mají opravdovou nezávislost a že si mohou za všechny své problémy sami. Tyto země jsou bohužel dnes, více než za kolonialismu, pod nadvládou nadnárodních společností a vyspělých zemí (G8), které tyto společnosti podporují. Africké země jsou tak odsouzeny jen k výprodeji svého přírodního bohatství „za hubičku“, jsou drceny mezinárodními dluhy, diplomatickým a vojenským vměšováním. V těchto zemích „třetího světa“ právě teď explodují spory o kontrolu místních diamantů, kakaa a nerostného bohatství. Na druhé straně vidíme v televizi smutný obraz dětí bez vzdělání, jídla a lékařské péče, obraz, který v nás vyvolává soucit a pocit bezmoci. Nevěřme ale tomu, že humanitární pomoc vyřeší příčiny všech problémů, které dnes Afričané mají. Charitativní organizace ulehčí lidem často jednorázově v situaci, ve které jsou dnes a ve které si už nemohou pomoci sami. Do budoucna je ale potřeba hlubší změna, která by pomohla vyřešit velké nerovnosti mezi lidmi a která by zamezila dalšímu rozvírání nůžek bohatství a chudoby. Je potřeba hledat dlouhodobé řešení a vidět příčiny problémů, ne jen hojit rány... Afrika se potřebuje postavit na vlastní nohy a ne být závislá na neziskových organizacích. Skutečnou pomocí je snaha o vytvoření opravdové nezávislosti a pomocná ruka při stavění se na vlastní nohy. V rámci mezinárodní pomoci pak projekty, které neučí jen čekání a pasivitě, ale dávají důvěru ve vlastní schopnosti a možnosti.