Zprávy
Sedíme v autě z letiště, zrovna priletěla Verča. Je to její první cesta do Keni. Adada, náš koordinátor z Kibery, měl jet s námi na letiště, ale nějak to nevyšlo a vyzvedáváme ho cestou zpět z letiště. Vlastně je to príma, protože takhle Verča alespoň hned uvidí jednu z našich škol.
Přijíždíme do Kibery. V této části slumu, na Karanja road, se od mé poslední návštěvy nic moc nezměnilo . Ale čím víc se blížíme ke škole, tim vic mi něco nesedí. Když vystoupíme z auta, zdraví mě hned Jaffar - chlapec, který je na dálku podporován od roku 2012. Chytá mě za ruku a vede mě dál...
Na místě školy je spousta lidí. Hodně řemeslníků. První, co vidím, jsou úplně nové zděné záchody, a to dvoupatrové! Co? Co se tu stalo?
Základní škola Thomas Sankary vznikla ve čtvrti Matam Lido v hlavním městě Conakry ve spolupráci s Centrem Dialog. Nese jméno hrdiny Thomase Sankary, bývalého prezidenta státu Burkina Faso. Tým, který školu založil je veden naším dlouholetým spolupracovníkem, dnes již lékařem – Abdoulem Bahem. Budova i dříve fungovala jako škola, ale byla ve stavu, který vyžadoval alespoň základní úpravy. Ty proběhly v létě 2009, kdy došlo k opravě střechy, schodů a podlah. Děti mohou školu navštěvovat i o prázdninách, kdy zde probíhají prázdninové kurzy pro děti, které potřebují dohnat učivo, aby mohly v pořádku nastoupit do dalšího ročníku. Aktuálně do školy chodí celkem 205 dětí, z nichž 45 jsou podporovány českými adoptivními rodiči. Škola by akutně potřebovala vybudovat nové třídy pro další ročníky.
Za tu dobu, co Centrum Dialog funguje, se nám podařilo mnoho dobrého. Díky podpoře adoptivních rodičů z Čech vystudovaly anebo stále studují, až na 4 tisícky dětí z Keni a Guineje. Protože věříme, že vzdělání je nejlepší formou pomoci, stáli jsme u zrodu 12 škol a školek. Ty kromě vzdělávání dětí, řady kulturních a volnočasových aktivit, pořádají i kurzy analfabetizace pro dospělé. Mimo to naši dobrovolníci provozují zdravotní centra, organizujeme osvětové programy na prevenci ženské obřízky a pořádáme řemeslné a zemědělské. Podporujeme také menší projekty, spoluzakladáme centra naděje pro děti ulice, sirotčince či projekty založené na mikropůjčkách. Na všech projektech plně spolupracujeme s místní komunitou – bez nich by nic z toho nebylo možné...
Umíte si představit české vysokoškoláky, kteří by s univerzitním diplomem zamířili na smetiště? Určitě, ale pouze jako protest proti neuspokojivému stavu vysokého školství u nás. Ale dokážete si představit studenty, kteří by pilně studovali, aby po skončení školy mohli zamířit do nejvíce znečistěných částí města a sběrem odpadků pomáhali celé komunitě?
Tento příběh (opravdu skutečný), se odehrál v Kibeře, největší chudinské čtvrti keňského hlavního města Nairobi. Na rozloze 2,5 kilometrů čtverečních se tady tísní něco kolem milionu lidí. Takový počet obyvatel vyprodukuje množství odpadu, o jehož úklid se dlouhou dobu nikdo nezajímal. Vznikaly tak obrovské skládky, které znečisťovaly vodu a prostředí. Navíc zde chybí téměř všechno: pořádné silnice, chodníky, osvětlení, elektrické a vodovodní rozvody, kanalizace a v neposlední řadě i kvalitní školy.
Ti z vás, kteří hodně cestují a rádi ochutnávají, ví, že každá země má svá stravovací specifika. Najdou se i takoví srdcaři, jejichž láska k jídlu je natolik velká, že cestují jen proto, aby mohli místní kulturu doslova “pozřít”. Jedním z nejznámějších cestovatelů za dobrým jídlem je Francouz Fred Chesneau z dokumentu “S kuchařem na cestách”, který s místními nejen rád tráví svůj čas, ale snaží i naučit se vařit to, co každá země nabízí.
Guinea je nádherná země na západním pobřeží Afriky. Neplettě si jí ale s Rovníkovou Guinejí, Guinejí Bissau anebo dokonce z Papuou Novou Guinejí! To jsou určitě taky krásné země, ale teď bude řeč jednoduše o “Guineji”.
Nedávno jsme našli unikátní fotografie pohledů, které byly nafoceny v letech 1900-1910 v Conakry, hlavním městě Guineji. Víc než sto let staré sépiové fotografie zobrazují, jak vypadala guinejská městská móda na počátku minulého století. Pěkné, říkáte si, a mnozí z vás si představují, že možná kdyby byly fotky barevné, měli byste pocit, že odrážejí i současný stav.
Je to ale pravda? Jak se oblékají lidé v ulicích velkých a moderních měst, jakými jsou například keňské Nairobi, jihoafrické Kapské město nebo nigerijská Abudža? Pokud si myslíte, že lidé zde již dlouhé roky nosí pouze tradiční oblečení, možná budete překvapeni. Kromě módních trendů, které víceméně kopírují vývoj na americko-evropských trzích, se velká africká města vyznačují ještě jednou zajímavostí – vlastní cestou.
Chtěli bychom vám představit Lvice z Paponditi – nebojácné a silné keňské ženy, které se nakazily virem HIV/AIDS v komunitě, která věří, že jde o rodinné prokletí a tudíž trpí právem. Jejich síla spočívá v tom, že nesedí v koutě čekajíc na svůj konec, ale rozhodly se bojovat. Jak? Šijí. Ale nejen to!
Na začátku stojí Mama Karin, první žena ve vesnici, která si osvojila základní znalosti moderní medicíny o šíření viru HIV. Bojovala s pověrou, nadávkami a nenávistí. Postupně přesvědčila nemocné přijmout fakt nemoci, překonat strach ze smrti a hlavně strach ze stigmatu. Podařilo se jí porazit tradici a přesvědčit některé ženy, aby jí uvěřily a nechaly se vyšetřit...
